Bianca zvedla obočí, na rtech jí pohrával lišácký, chápavý úsměv. „Zajímavé...“

Její úsměv se rozšířil, když ta slova nechala viset ve vzduchu a očima přejížděla po místnosti jako predátor odhadující svou kořist. „Dokonalé. Pak je náš problém vyřešen.“

Kaelen se utrhl, jeho hlas zněl ostře a nevěřícně. „Matko... co se to tu sakra děje? Jak to myslíš?“

Biančin pohled zajiskřil a pobaveně spočinul n