Roth dvakrát zamrkal, zhluboka vydechl nosem a položil telefon na stůl. Pohyb to byl prkenný a strojený – jako voják odevzdávající svůj meč. „Tady," zamumlal a vyhýbal se Lyřinu pohledu.

Lyra schovala úsměv za doušek vody a pak si telefon vzala. „Ahoj," řekla tiše, její hlas proťal chaos jako sluneční svit po bouři.

Na obrazovce Kira stále soptila, ale když uviděla Lyru, její tón zjemněl. „Omlouvá