Kaelenův úsměv se prohloubil – jemný, hrdý a protkaný tichým pobavením. Naklonil se blíž, aby ho slyšela jen ona. „Podívej se na něj, lásko," zamumlal a oči upíral na Lea, který se usmíval od ucha k uchu. „Konečně našel místo, kam patří."

Při těch slovech se Lyře sevřela hruď. Okraje úsměvu se jí zachvěly a prozářila jej něha. „Jo," zašeptala zpátky sotva slyšitelným hlasem. „Opravdu našel. Děkuju