Rothovy prsty se kolem něj pomalu sevřely a klouby na ruce mu zbělely, jak mu světla města vykrajovala na tváři stíny.

„Kiro Ren... myslíš si, že přede mnou můžeš utéct?“ Čelisti se mu stáhly a pohled mu ztvrdl, zatímco se kolem nich míhala městská světla.

„Kvůli tobě vzdálenost působí jen jako další výzva.“

Zpátky v zahradě Dravenových byl vzduch prosycený vůní heřmánku a vlhké hlíny. Smích stále