Pak, jako by vycítil tu tíhu, která na všechny doléhala, si Gideon zlehka odkašlal a naklonil se dopředu. Natáhl se přes stůl a jeho velká ruka spočinula na Leově rameni v pevném, uklidňujícím stisku.

„Ach, máme spoustu dalších příběhů, chlapče,“ řekl Gideon, jeho hlas zněl hluboce a klidně, v každém slově se neslo teplo. Pak mu na rtech zahrál úsměv – ten povědomý, zlomyslný, který vždycky znamen