Leo tiše vydechl, jak z jeho těla konečně vyprchal všechen vzdor. Ramena se mu uvolnila a poprvé za celý večer to zaryté napětí v jeho tváři roztálo do čehosi klidného. "Tak dobrá," zamumlal, hlas slabý, ale spokojený. "Tak tedy zítra."

Světlo luceren se zachytilo v jeho unavených očích a zablesklo se na drobném úsměvu, který mu na rtech přetrvával – křehký, ale skutečný.

Na dlouhou chvíli nikdo n