Při jeho blízkosti se jí v podbřišku rozlil žár. Přitiskla mu prst na hruď, škádlivě, téměř vyzývavě. „Pak bys mě možná měl nechat se obléknout... nebo bude snídaně tím posledním, na co budeme myslet.“

Jeho úsměv potemněl, majetnický a pomalý. „Snídaně? Ta už v mých myšlenkách skončila dávno, lásko.“

Lyra se s uchechtnutím zasmála, skousla si ret a naklonila se, aby mu vlepila rychlý, nervózní pol