Na rtech mu pohrál pomalý, chápavý úsměv – jistý, promyšlený. „Nedám ti nic menšího než slib, jaký sis vysnila… a budoucnost, kterou ti hodlám dát.“

Vzduch mezi nimi zhoustl, váha jeho jistoty se jí hluboko v hrudi usadila, hřejivá a nepopiratelná.

„To bych moc ráda,“ řekla tiše a vřelost v jejím hlase prozrazovala, jak moc to pro ni znamená.

Kaelen pomalu vydechl, koutek úst se mu zvedl, jako by