Lyra stála uprostřed vstupní haly, ticho na ni doléhalo, zatímco se Biančina slova pomalu usazovala v její hrudi.

Sem chodím, když potřebuji ticho.

Ten význam přetrvával, tíživější než samotná věta. Ovinul se kolem ní, neznámý a nečekaně intimní.

„Teto Bianco...“ Lyra zaváhala a prsty podél těla se jí lehce stočily. „Tím... tím myslíte, že i vy...“

Biančin výraz zněžněl. Tiše, jemně se zasmála – n