Odmlčela se a pak s dráždivým úsměvem dodala: „A ty, mladý muži, jsi pro mě v podstatě synovec.“

Po chvíli se znovu zasmála. „Kromě toho si nevzpomínám, že by moje děti někdy říkaly tvé matce paní Dravenová.“

Něco v jejím tónu – uvolněném, důvěrném, upřímném – prořízlo tu oficialitu.

Kaelen to vycítil.

Jednou sklonil hlavu v nehraném gestu. „Děkuji... teto Elise.“

Tvář se jí rozzářila. „Ah! Vidíš?