Při pohledu dolů na Lyru, která klečela na kolenou, Kaelen pocítil, jak se přes něj přehnala prudká, drtivá vlna touhy. Hrudník se mu těžce zvedal a jeho pohled zůstal uvězněný v naprostém odevzdání, které jí plálo v očích.

Čekala na něj a nabízela se mu způsobem, jakým to ještě nikdy předtím neudělala.

Ale pod řvoucím hladem, který mu koloval v žilách, se mu v hrudi rozlila i hluboká a bolestná v