Uvnitř slabě osvětleného manželského apartmá se Kendall právě podařilo zachumlat své vyčerpané tělo do tenkých přikrývek na nepohodlném koženém gauči. Svaly ji bolely z emocionálního vyčerpání z celého dne. V místnosti se rozhostilo těžké ticho, přerušované jen slabým hučením ústředního topení. Náhle dřevem zaznělo ostré zaklepání a rozbilo klid.

Trhnutím napřímila horní polovinu těla, oči rozšířené panikou. Hleděla skrz tmu k velké posteli, kde ležel Declan. „Vzpomněl jsi si zamknout dveře?“ zašeptala naléhavě.

Než Declan stačil zformulovat odpověď nebo se pohnout, aby to zkontroloval, skrz těžké dubové dveře k nim dolehl tlumený hlas.

„Pane Declane, to jsem já,“ zavolala Greta z chodby, její tón byl zdvořilý, ale naléhavý. „Stará paní Vanceová pro vás oba připravila čerstvý puding. Teď vejdu.“

Kovové cvaknutí otáčející se kliky se v tiché místnosti ozvalo jako výstřel. Hnána čirou panikou, že služebná odhalí jejich falešné uspořádání a podá hlášení Agnes, se Kendall vyškrábala z polštářů. Její bosé nohy dopadly na podlahu, když popadla své zmačkané přikrývky. Nacpala lůžkoviny hluboko pod rám gauče, aby skryla důkazy, a modlila se, aby je stíny zamaskovaly.

Bez jediné vteřiny zaváhání přeběhla koberec a vrhla se po hlavě pod Declanovy hrubé přikrývky na posteli. Ponořila se do temného tepla jako vyděšená ryba hledající úkryt, okamžitě obklopena vůní jeho mužské kolínské a teplem vyzařujícím z jeho kůže.

Ve svém slepém spěchu, aby se dostala z dohledu, narazila hlavou přímo do jeho pevné, svalnaté hrudi. Ten náraz jí vyrazil dech. Jejich současné, tlumené heknutí bolestí se hlasitě a zřetelně rozlehlo tichou místností.

Pro kohokoliv stojícího venku mělo to náhlé žuchnutí a doprovodné sténání nezaměnitelný, milostný podtext.

Ten sugestivní hluk způsobil, že se Greta v otevřených dveřích náhle zastavila. Ztuhla a očima zkoumala potemnělou místnost. Příliš vyděšená na to, aby vešla dál a přerušila intimní chvíli, si odkašlala. „Pane Declane? Slečno Kendall?“ zeptala se rozpačitě se sklopeným zrakem. „Smím vejít?“

Pod přikrývkou Declan zíral dolů na Kendalliny rozcuchané vlasy. Byla k němu těsně přitisknutá a nepravidelně dýchala. Po jeho tváři přelétl nečitelný výraz. Zatnul zuby, svaly na čelisti mu cukaly, když se přizpůsoboval jejímu náhlému vtrhnutí do jeho postele.

„Vstupte,“ přikázal napjatým hlasem.

Vědoma si toho, že musí bezchybně hrát svou roli, aby udržela mír, Kendall vystrčila horní část těla zpod těžkého povlečení. Třesoucíma se rukama si uhladila rozcuchané vlasy a přivítala Gretu zářivým, nuceným úsměvem. „Zdravím, Greto.“

Udělala pohyb, jako by chtěla vyklouznout z postele s úmyslem zachytit služebnou, ale Greta zavrtěla hlavou. Služebná přistoupila blíž s postříbřeným tácem, na kterém nesla jedinou porcelánovou misku. „Nemusíte vstávat. Stará paní Vanceová mě požádala, abych se ujistila, že si tohle vychutnáte. Přinesu vám to až sem a tác si odnesu, jakmile skončíte.“

Greta vyrazila k okraji matrace. Kendallina vnitřní panika vyletěla do závratných výšin. Ze svého úhlu na posteli mohla vidět narychlo schované přikrývky z gauče, které byly stále částečně viditelné. Růžek bílé látky vykukoval zpod rámu tmavého koženého nábytku. Kdyby Greta udělala další dva kroky, tajemství by prasklo a s jeho prarodiči by se rozpoutalo peklo.

Zoufalá ve snaze zastavit služebnou před dalším postupem do místnosti natáhla Kendall ruku mimo dohled pod tlustým povlečením. Její prsty slepě hledaly oporu, chtěla ho chytit za stehno nebo za pas, aby upoutala jeho pozornost. Místo toho ho neúprosně silně štípla, aby vyvolala reakci.

Její horečný hmat přistál přímo v jeho rozkroku, prsty se pevně sevřely kolem jeho genitálií.

Declanova stoická tvář se okamžitě zkroutila v náhlé grimase čisté agonie. Tmavá, rozzuřená krev se mu nahrnula do bledých tváří a ostrý nádech mu zasyčel skrz zuby. Přijal tu bolestivou fyzickou nápovědu – a pravděpodobně ve snaze ochránit se před dalším poškozením – se chvatně posadil na posteli. Natáhl svou dlouhou paži a převzal těžký tác od Grety, než stačila udělat další krok vpřed.

„Podejte mi to,“ podařilo se Declanovi vyřknout, jeho hlas byl napjatý potlačovanou bolestí.

Greta mu ho podala a o krok ustoupila s ulehčeným úsměvem, blaženě si neuvědomujíc chaos pod povlečením. „Dobře, takže ji můžete nakrmit.“

Declanovy velké ruce na okrajích tácu na dlouhou, trýznivou vteřinu ztuhly. Přejel pohledem dolů na Kendall, načež se koutků jeho tenkých rtů dotkl temný, pobavený úšklebek. Obratně vybalancoval tác na klíně, nabral velkou lžíci krémového pudingu a pomalu ji podržel přímo u Kendalliných rtů.

S prázdným pohledem upřeným na vznášející se stříbrnou lžíci pocítila Kendall ve své hrudi zvláštní záchvěv své dlouho chované náklonnosti. Tři roky ho milovala zpovzdálí. Být tak blízko, nechat ho, aby se na ni díval s tak soustředěnou pozorností, donutilo její srdce ji zradit. Přesto jí chladný rozum brutálně připomněl, že jeho srdce patří Chloe. Tohle bylo jen divadlo pro personál.

Mírně zaklonila hlavu, snažíc se odvrátit tu intimitu. „Vážně nerada jím v posteli.“

„Ale no tak, je to jen protentokrát,“ naléhala Greta ode dveří zděšeně. „Pan Declan v životě nikoho osobně nekrmil! Nedělejte s tím drahoty.“

Smířená se svým osudem a bdělýma očima služebné Kendall neochotně pootevřela rty. Dovolila mu, aby ji nakrmil tím sladkým dezertem. Jak seděli blízko sebe na matraci, Declanova velká, teplá dlaň zavadila o její hladkou tvář a jeho palec přejel po její kůži, aby setřel neexistující drobky. Jeho dotek po její kůži rozeslal zvláštní teplo.

S upřeným pohledem dolů na její třešňově červené rty, které se nyní leskly od cukrového dezertu, nenápadně polkl. Jeho ohryzek se v šeru zachvěl. Zadržel prázdnou lžíci ve vzduchu, jeho hlas klesl o oktávu. „Je to lahodné?“

Ode dveří se Greta dychtivě vmísila do rozhovoru a podpořila intimitu. „Nechtěl byste také ochutnat, pane Declane?“

Kendall se zhrozila vyhlídky na sdílení nepřímého polibku s ním přes lžíci. Při pouhé myšlence se jí hruď stáhla směsicí strachu a zakázané touhy. Aby mu zabránila ochutnat, vytrhla mu celou porcelánovou misku přímo z rukou.

Zaklonila hlavu a spolkla zbytek pudingu jedním neohrabaným hltem. Sladká, hustá tekutina jí sklouzla do hrdla dřív, než vůbec stačila zaznamenat její chuť, a nechala misku vyškrábanou dočista.

„Je to mňamka,“ provokovala ho a zvedla své jemné obočí v jasné, posměšné výzvě. Její výraz mu jasně sděloval, že on nesmí dostat ani kousek.

Zaskočeni její dětinskou reakcí, Declan zaklonil hlavu a hlasitě se zasmál. Tento skutečně vzácný, hluboký zvuk naplnil místnost a překvapil jak Kendall, tak služebnou.

Zcela spokojená, že její mise je splněna, Greta šťastně sebrala prázdný tác. Potichu vycouvala z místnosti a zavřela za sebou těžké dubové dveře.

Venku v tmavé chodbě Agnes se zatajeným dechem čekala. Ztěžka se ovládala, aby si nepřitiskla ucho k dřevěným dveřím a neodposlouchávala. Když se konečně objevila Greta s prázdnou miskou, Agnesiny chladné oči zajiskřily zlomyslným triumfem.

„Snědli to?“ vyžadovala odpověď drsným šepotem.

„Ano, madam,“ odpověděla Greta tiše a vypadala mírně zmateně z tohoto náhlého výslechu. „Ale je škoda, že to snědla jen slečna Kendall.“

Agnesin úsměv se rozšířil, její tvář se zkroutila do masky sadistického uspokojení. Věděla, že to silné afrodiziakum ukryté ve sladkém dezertu splní svůj úkol bez ohledu na to, kdo jej zkonzumoval. „To vůbec není problém. Pokud je to fungující muž, nedokáže ji odmítnout, jakmile to zasáhne její systém.“ Pohlédla zpět na zavřené dveře a už si představovala své budoucí vnouče. „Okamžitě tu misku důkladně umyjte. Nezanechte po sobě žádné stopy.“