Zima. Byl to chlad, který jí pronikl hluboko do kostí, minul kůži a svaly a usadil se přímo v jejím morku.

Kendall svírala kluzký porcelánový okraj vany, klouby jí bělaly pod tím náporem. Ledová voda šplouchala přes okraj a cákala na koupelnové kachličky. Strávila dlouhou, mučivou noc ponořená v ledové hlubině a bojovala s pálivým afrodiziakem, které jí kolovalo v žilách. Každá uplynulá hodina připadala jako brutální přetahovaná mezi spalujícím horkem drogy a trestajícím ledem.

Než se bledé ranní světlo vplížilo skrz matná okna koupelny, její tělo bylo pouhou zesláblou skořápkou. Zuby jí drkotaly a pokaždé, když mrkla, zrak se jí zamlžil tmavými skvrnami.

Vyškrábala se z vany. Nohy se jí pod vlastní váhou třásly. Natáhla si oblečení, látka jí na její hypercitlivé kůži připadala těžká a drsná. Než vyšla z impozantní rezidence Vanceových, vyhledala hlavní služebnou.

Greta stála poblíž velkého schodiště s tuhým držením těla. Kendall se setkala s pohledem starší ženy a odmítla projevit jedinou špetku zranitelnosti. Ujistila se, že její hlas nese přesné poselství, které potřebovala, aby Agnes slyšela.

„Declan odešel včera v noci brzy,“ prohlásila Kendall tónem ostrým jako břitva i přes vyčerpání, které jí tížilo hlasivky. „Nevrátil se celou noc.“

Bylo jí jedno, čí postel zahříval. Zveřejněním tohoto konkrétního detailu zajistila, že personál domácnosti věděl, že jejich manželství zůstalo nenaplněné. Tím zničila Agnesin plán na otěhotnění jedním rychlým tahem. Ještě důležitější bylo, že ji to právně chránilo. Nikdo nemohl tvrdit, že to ona zbaběle utekla z manželského lože.

Vyšla z hlavních dveří a mávla si na taxík, aby ji zavezl do ateliéru K.Moon. Město se za oknem rozmazávalo, ten závratný vír barev jí zvedal žaludek. V době, kdy vystoupila na chodník, se svět nebezpečně naklonil. Zapotácela se a těžce se opřela o skleněné dveře, když je otvírala.

Tessa vzhlédla od hromady vzorků látek. Ve chvíli, kdy uviděla Kendallinu bledou tvář, upustila je.

„Kendall? Kde jsi včera v noci byla? Jak jsi dopadla takhle?“ Tessa k ní přiběhla a chytila ji za paži, aby ji podepřela.

V okamžiku, kdy se Tessina teplá ruka dotkla její kůže, zalapala po dechu. „Ty celá hoříš! Proč jsi tady, když máš tak vysokou horečku? Okamžitě tě odvezu na pohotovost.“

Při pouhé zmínce o nemocnici Kendallina ruka vystřelila dolů. Instinktivně si přitiskla dlaň na podbřišek. Převalila se přes ni zničující vlna traumatických vzpomínek. Sterilní pach nemocničního pokoje. Jasná chirurgická světla. Být připoutaná k posteli a snášet trýznivé ovulační injekce cyklus za cyklem. Tu bolest mlčky snášela celá léta, když zacházela se svým vlastním tělem jako s obětním beránkem, jen aby potěšila Declanovu rodinu.

„Ne,“ trvala na svém Kendall. Odstrčila Tessinu ruku. „Chci prostě jet domů a spát. Odvez mě tam.“

Tessa rozpoznala syrovou, nezaměnitelnou paniku vířící v očích své nejlepší kamarádky. Vědouc o traumatu, které si Kendall nesla, Tessa zmírnila svůj postoj. „Dobře. Nemusíme tam jet. Odvezu tě domů.“

Tessa zanechala své naléhavé práce a jela rovnou do utajeného bytu. Ve chvíli, kdy vstoupily do skromného prostoru, Tessa odvlekla Kendall do ložnice. Potom zpřeházela každou skříňku a zásuvku v kuchyni, hledajíc silné léky na snížení horečky nebo cokoli, co by dokázalo srazit tu děsivou teplotu.

„Zase tě ten parchant Declan tyranizoval?“ dožadovala se Tessa z chodby odpovědi a zabouchla zásuvku. „Když jsi odcházela, byla jsi v pořádku. Řekni mi, co se stalo.“

Kendall si přitáhla prošívanou deku až k bradě, celé tělo se jí třáslo. Nedokázala se přimět k tomu, aby svou loajální přítelkyni znepokojila temnou pravdou. Nehodlala přiznat, že byla zdrogována, svlečena a pak opuštěna nahá v posteli uprostřed intimností jen proto, že Chloe zavolala.

„O nic nejde,“ zalhala Kendall tiše a upírala pohled na strop. „Na panství prostě táhlo a měli tam tenkou deku. Nastydla jsem.“

S námahou otevřela těžká víčka a zírala na Tessu. „Musíš se vrátit.“

„Zbláznila ses?“ Vešla Tessa se sklenicí vody. „Takhle tě tu nenechám.“

„Právě jsem u Declana zajistila smazání toho dluhu našeho ateliéru ve výši 2,8 milionu dolarů,“ naléhala Kendall, její hlas zněl napjatě, ale pevně. V té mrznoucí vaně vytrpěla příliš mnoho traumat na to, aby teď ty peníze ztratila. „Potřebuji tě v ateliéru, abys jednala s klienty. Udrž ten podnik nad vodou. Prosím.“

Tessa vypadala, že jí to zlomilo srdce. Chápala zoufalství, které Kendall dohnalo k tomu, aby upřednostnila podnik před vlastním zdravím. Nakonec zatnula zuby a vytáhla telefon.

„Fajn. Ale už jsem zavolala svému bratrovi Malachimu. Právě teď se sem řítí, aby se o tebe postaral. Opovaž se z té postele jenom hnout.“

Poté, co Tessa odešla, rozhostilo se v bytě ticho. Kendall upadla do těžkého, dusivého horečnatého snu.

O několik hodin později to ticho roztříštilo hlasité zaklepání na vchodové dveře.

Kendall zasténala. Její tělo bolelo při každém mikroskopickém pohybu. Očekávajíc, že na druhé straně bude stát Malachi, donutila své křičící svaly, aby se napřímila. Zmítajíc se slepě kupředu ke vchodu, se opírala ramenem o zeď, aby se udržela na nohou. Její prsty neobratně nahmataly závoru a pak otevřely dveře.

Místo Tessina bratra stál na rohožce Gavin Brooks.

Jeho rozšířené oči přelétly po její křehké postavě. „Slečno Kendall?“

Ucouvl zpátky do chodby se zmatkem vepsaným ve tváři. „Co to má proboha znamenat? Proč bydlíte tady? Ne, počkejte... Proč tyhle dveře otevíráte zrovna vy?“

Kendall se zachvěla, pevně si tiskla oblečení proti průvanu, který z chodby zafoukal. Slabě ustoupila stranou a gestem ho pozvala dál.

Gavin vtěsnal svou mohutnou postavu do útulného obývacího pokoje. Rozhlédl se po tom skromném prostoru s postojem ztuhlým podezřívavostí.

„Jaký je přesně váš vztah s Malachim?“ zeptal se Gavin opatrně a zúžil oči.

Kendall se opřela zády o zeď, aby zabránila tomu, že se jí podlomí nohy. „Tessa je moje šéfová. Malachi je prostě jen Tessin bratr.“

Gavin ze sebe vydal mohutný oddech úlevy. Jeho široká ramena klesla. Obočí se mu však rychle stáhlo do zmateného výrazu, když zkoumal její churavý vzhled.

„Kde přesně je Declan?“ sondoval Gavin. „Proč tu s vámi není váš vlastní manžel, aby se o vás postaral, když jste takhle nemocná?“

Zmínka o tomto jméně zasáhla obnažený nerv. Kendallina mysl se v záblesku vrátila do potemnělé ložnice. Intenzivní, vynucená intimita. Těžké horko doléhající na ni. A pak pronikavé zazvonění telefonu. Pokořující realita toho, jak rychle ji opustil ve vteřině, kdy Chloe vykřikla o pomoc.

„Jak to mám proboha vědět?“ odsekla. Její hlas přeskočil a prozradil potlačované emoce bublající v jejím hrdle.

Vyčerpaná tímto náhlým výslechem ukázala třesoucím se prstem na gauč. „Prostě si sedněte. Přinesu vám sklenici vody.“

Měla v úmyslu mu podat pití a pak ho vyhodit. Otočila se k němu zády a donutila své nespolupracující nohy, aby dokráčely do malé kuchyně.

Sáhla po těžkém skleněném džbánu stojícím na kuchyňské lince. Její zesláblé ruce se ovinuly kolem hladkého povrchu. Ale když ten džbán nadzvedla, její úchop ji zradil.

Sklo vyklouzlo.

Jasný, ohlušující rachot roztříštění o kuchyňské kachličky se rozlehl a zazněl po tichém bytě jako výstřel.

Jakmile Gavin uslyšel ten hluk, mrštil telefonem na gauč a vrhl se ke kuchyni.

Strnul ve dveřích. Kendall ležela v bezvědomí na chladné podlaze, její tělo bez hnutí. Jasné kapky karmínové krve kvetly jako rudé květy po bílých kachličkách. Krev vytrvale kapala z hlubokého, zubatého řezu na její štíhlé paži, rozříznuté roztříštěným sklem.

Gavin nahlas zaklel. Klesl vedle ní na kolena. Bez dalšího rozmýšlení ji popadl za rameno. Ve chvíli, kdy se jeho kůže setkala s její, spalující tělesná teplota sálající z její postavy jím prohnala vlnu paniky.

Bezpečně si do náruče svých silných paží nabral její ochablé tělo. Její hlava klesla na jeho hruď. Kopl do vstupních dveří, aby se otevřely, a zoufale se s ní rozběhl rovnou chodbou dolů.

Vrazil do výtahu. O několik minut později vtrhl do slabě osvětlených podzemních garáží. Sprintoval ke svému zaparkovanému červenému Ferrari, zvuk jeho rychlých kroků se odrážel od betonových zdí. Otevřel dveře spolujezdce a vhodil ji na sedadlo, načež ji připoutal. Zabouchl dveře, svalil se na sedadlo řidiče a uháněl pryč do dálky s kvílením pneumatik o dlažbu.

Kvůli své panice si Gavin nevšiml vysoké postavy, která stála mrtvolně nehybně v hlubokých stínech podzemní garáže.

Osobní strážce Dante stál jako zmrzlý jen několik stop odtud. S prázdným výrazem hleděl na to rychle odjíždějící sportovní auto, jehož červená zadní světla se rychle ztrácela do ulice.

Pomalu otočil hlavu. Vedle něj stál Declan.

Declanova tvář byla bez emocí. Jeho ostře řezaná čelist byla pevně sevřená, temné oči upřené na prázdné místo, kde právě předtím stálo ono Ferrari.

„Pane Vancei...“ vykoktal nervózně Dante a přešlápl z nohy na nohu. „Myslím, že ten muž, který ji nesl, byl pan Brooks.“

Declan neřekl ani slovo.

„M-měli bychom pořád jít nahoru do toho bytu?“ zeptal se Dante s hlasem třesoucím se pod tísnivou tíhou mlčení svého šéfa.

Declan pomalu zvedl svůj temný pohled. Jeho tělo vyzařovalo děsivý chlad. Zdálo se to, jako by okolní teplotu v garáži srazil o několik stupňů. Čirá žárlivost, jež se maskovala pod tím mrazivým povrchem, byla dusivá.

Zíral dolů na prázdnou výjezdovou rampu. Přišel sem hledat svou manželku, jen aby se díval, jak jeho nejlepší přítel odnáší její bezvládné tělo pryč.

Po dlouhé, dusivé pauze se Declan otočil k výjezdu zády. Stáhl se hlouběji do stínů.

„Jedeme zpět,“ vydal chladný rozkaz.