Když se Valerie probudila, uvědomila si, že je ještě brzy a že je stále schoulená v Maximově náručí.

Obloha venku se ještě nerozjasnila a v pokoji byla tma. Otevřela oči a chvíli čekala, než si zvyknou na černočernou tmu kolem, než dokázala matně rozeznat rysy jeho tváře.

Ze strachu, že by ho vzbudila, se neodvažovala ani pohnout. Místo toho jen zvedla ruku a ve vzduchu obkreslila obrysy jeho tvář