Nebylo pochyb o tom, že Darcy měla na takové věci obzvlášť vyvinutý cit; udeřila hřebíček na hlavičku, sotva promluvila.

Colettin výraz na okamžik ztuhl. Otočila se, pohlédla na Darcy, pak sklopila zrak a tiše přiznala: „Ano.“

Při těch slovech popadla popruh své tašky a sevřela ho prsty tak křečovitě, až jí ruka zrudla. Přesto si toho vůbec nevšímala.

Darcy si pod vousem ulevila kletbou. „Neboj se