~POHLED DONOVANA~

Hned po ránu zvládnu pár věcí:

‚Panáka espressa dost silného na to, aby mě praštil do krku.‘

‚Svou e-mailovou schránku, která řve jako na lesy.‘

‚Zvuk ticha.‘

Co nezvládám? Svou matku sedící na zatracené pohovce v mém obývacím pokoji, s překříženýma nohama a nezastřeným odsudkem, a kluka s mýma očima, který se na ni usmívá, jako by tohle nebyl začátek konce.

A Valerie... Valerie