~POHLED VALERIE~

Nepamatuji si, kdy naposledy jsem vydechla, aniž by to znělo jako obranný mechanismus.

Noc je příliš tichá – ten druh ticha, díky kterému jsou vaše myšlenky hlasitější, než by měly být.

Jsem stočená v jednom ze starých křesel na zadní terase, svírám hrnek s čajem, který už vychladl, a snažím se nemyslet na věci, které bych neměla cítit.

Nebo na muže, kterého bych neměla sledovat.