Zatímco Hazel hloubila jamku, někdo ji zničehonic zvedl. Ze všech sil máchla svou malou lopatkou, ale minula a lopatka spadla na zem.

„Omlouvám se, slečno Hazel.“

Jakmile ta slova uslyšela, připadala si, jako by letěla. Stoupala výš a výš od země a uši jí naplnil hluk proudícího větru.

Reid natáhl ruku a máchl do prázdna, ale jakmile dotyčného poznal, uvolnil se a přestal být nervózní.

Když viděl,