"Sereno, pojď se mnou." Damianův hlas prořízl dusivé napětí ve zničeném soukromém salonku. Jeho pohled, který se v tichém odsouzení upíral na její nepatřičný oblek, se konečně zvedl a setkal se s jejíma očima.

Serena neztrácela ani vteřinu. Popadla Tessu za ruku a vyvedla plačící asistentku z chaotické místnosti. Rychle ji vedla chodbou, dokud nenašly prázdný, tichý pokoj pro hosty. Měkké hučení klimatizace uvnitř ostře kontrastovalo s noční můrou, kterou právě opustily. Tessa se zhroutila na okraj plyšové sametové pohovky. Po bledých tvářích jí stékaly slzy a hubená ramena se jí třásla ze surového traumatu. Natáhla se a stiskla látku Serenina rukávu tak pevně, až jí zbělely klouby.

"Omlouvám se, Sereno," vyrazila ze sebe Tessa chraptivě, hlasem tenkým jako šepot. Nebyla hloupá. Věděla, že Declan Vance pochází z mocného a vlivného prostředí. V těchto nemilosrdných společenských kruzích sebeobrana nic neznamenala. Pro tyto bohaté hosty byl samotný fakt, že se bránila prominentnímu dědici, sám o sobě zločinem.

Serena si klekla na koberec a jemně uvolnila Tessiny prsty, aby chytila její studené, třesoucí se ruce. Pověděla se do vyděšených očí mladé dívky, odhodlaná poskytnout jí útěchu. "Neudělala jsi nic špatného," ujistila ji Serena jemným, ale pevným tónem. "Zůstaň v tomhle pokoji. Nikomu neotevírej. Hned jsem zpátky."

Serena opustila bezpečí pokoje, vyšla na chodbu a zavřela za sebou těžké dubové dveře. Damian stál jen o pár kroků dál, ruce měl ležérně v kapsách a vyzařovala z něj aura nedotknutelné, mrazivé autority.

Serena k němu rázně vykročila a odmítala nechat se zastrašit jeho taktikou. "Tessa je nevinná. Celou tuhle past od začátku do konce zosnovala Chloe."

Damian k ní sklopil zrak a jeho pohledná tvář zůstávala stoickou, nečitelnou maskou. "To mi chceš říct, že Chloe je ta, kdo Declanovi Vanceovi rozbil hlavu?"

"Kdyby to na ni Chloe nenastražila, Tessa by v tom salonku nikdy neuvízla. Nemusela by s ním bojovat, aby se ubránila," vypálila Serena zpět a v hlase jí zaznívalo zoufalství.

Damian pozvedl tmavé obočí. "A jak víš, že to udělala Chloe?"

Ta otázka těžce visela ve vzduchu, ale Serena se nenechala odbýt. "Ten dav dorazil až moc rychle. Vešli do té místnosti přesně ve vteřině, kdy se to zvrtlo. Někdo je tam schválně všechny nalákal, aby byli svědky následků. Tessa je na takovéto akci smetánky poprvé v životě. Nikoho tady nezná, natož aby tu měla nějaké nepřátele. Jediný konflikt, který dnes večer měla, byla hádka s Chloe hned po našem příjezdu. A jako do očí bijící náhoda stála Chloe hned v čele celého toho davu—"

"Jsou to jen tvoje nepodložené domněnky?" přerušil ji Damian. Jeho hlas v sobě nesl mrazivý chlad, který ji okamžitě zastavil.

Sereně kleslo srdce až do žaludku. Hleděla do jeho ostře řezané tváře, zatímco na ni dopadalo kruté uvědomění. "Ty nevěříš ani slovu z toho, co říkám. Zase budeš tu ženskou krýt, viď?"

Na rtech se jí usadil hořký, cynický úsměv, ale její oči nezahřála ani špetka tepla. "Damiane, chápu, že se zastáváš Vivian, ale Chloe? To vážně budeš chránit někoho tak zlého a bezmozkového? Jestli dokázala vymyslet něco tak zlomyslného, aby dnes večer zničila Tessu, použije na ostatní ještě podlejší metody. Ale to je vlastně jedno. Chloe má zkrátka štěstí, že má tak dobrého švagra, který za ní neustále uklízí ten její svinčík."

Těžký sarkasmus zasáhl svůj cíl. Damianův pohled okamžitě ztmavl zuřivým, neklamným varováním. Udělal pomalý, rozvážný krok blíž a jeho tyčící se postava na ni vrhla dlouhý stín. "Provokovat mě teď ti nepřinese nic dobrého, Sereno."

Zvedla bradu, ačkoli hrozilo, že se jí z očí vyhrnou slzy vzteku. "A když tě provokovat nebudu? Jsi ochotný nechat skutečného viníka odejít bez trestu, zatímco má asistentka to odnese za zločin, do kterého byla donucena?"

"Zákon neuznává spekulace," odpověděl Damian hladce, bezcitným a klidným tónem. "Uznává jen pádné důkazy."

Serenu zaplavila drsná vlna deziluze. V krku se jí zasekl hořký pocit zrady. Jak na to mohla zapomenout? Když ji Chloe strčila do bazénu, Damian před tím zavřel oči. Proč by měl vůbec pohnout prstem, aby zachránil Tessu? I kdyby se jí podařilo vykopat důkazy, nejspíš by je smetl ze stolu, jen aby udržel Chloeiny ruce čisté. Nepomohl by jí.

Napjatou patovou situaci rozbily zběsilé kroky rozléhající se chodbou. Přiběhla k nim pobledlá servírka, lapala po dechu a ve tváři se jí zračila panika.

"Slečno Sterlingová!" vykřikla servírka zlomeným hlasem. "Právě dorazila policie. Nasadili slečně Blairové pouta a odvedli ji za těžké ublížení na zdraví!"

Tahle zničující rána zasáhla Serenu naplno. Ruce se jí stáhly do pevných pěstí, až se jí nehty zaryly do dlaní. Než však stihla ten šok vůbec zpracovat, ozvaly se z opačného směru těžké kroky.

Starý komorník pana Sinclaira se před nimi zastavil v přísném postoji. "Pane. Paní. Starý pán Sinclair vyžaduje vaši přítomnost."

Důsledky celého incidentu už dorazily až k patriarchovi rodiny. Serena mlčky následovala Damiana obrovským sídlem, dokud nedošli do honosné pracovny.

V okamžiku, kdy Serena překročila práh, udeřil starý pán Sinclair svou těžkou vycházkovou holí do mramorové podlahy. Ostré prásknutí se rozlehlo tichou místností jako výstřel a dokonale se shodovalo s čirým hnusem křivícím jeho vrásčitou tvář.

"Sereno Sterlingová!" zařval rozzuřený stařec a jeho hlas se odrážel od vysokých stropů. "Nestačilo, že jsi v minulosti způsobila obrovské problémy? Teď se ještě můžeš přetrhnout, abys urazila mocnou rodinu Vanceových! Přestaneš, až když bude moje rodina v troskách?!"

Serena postoupila vpřed, zoufale se snažíc situaci objasnit. "Dědečku, není to tak, jak si myslíte. Tessa se jen—"

"Dluží ti rodina Sinclairových něco?!" křičel dál a jeho tvář nabrala alarmující, nebezpečně rudý odstín. "Ty—"

Náhle se předklonil a začal tak silně chrchlat a kašlat, až se jeho křehká ramena třásla. Ten prudký záchvat mu rval plíce. Komorník k němu přispěchal a začal ho třít po zádech. Serena udělala krok, aby mu pomohla, ale pak se zarazila a zůstala stát jako přibitá. Stařec k ní skrze záchvat kašle vzhlédl a střelil po ní tak jedovatým, nenávistným pohledem, že ji to přimrazilo na místě. Nedíval se na ni jako na rodinu, ale jako na úhlavního nepřítele. Spolkla svá slova a uvědomila si, že na ničem, co by řekla, už stejně nesejde. Pravda byla ztracená předem.

Když to obrovské sídlo opustili, byla už hluboká a chladná noc. Studený vzduch kousal Serenu do kůže, zatímco kráčela po kamenné cestě. Hlava se jí točila závratí a spánky jí z toho večerního stresu neúprosně pulzovaly. Starcův jedovatý pohled se jí ve smyčce přehrával v mysli a pronásledoval ji na každém kroku.

Zastavila se na spoře osvětlené příjezdové cestě a otočila se k Damianovým širokým zádům. "Jak to dědeček myslel?" zeptala se tiše do klidné noci.

Damian se zastavil. Neotočil se hned. "Na co přesně narážíš?"

"Na moje problémy v minulosti," naléhala Serena a objala se pažemi, aby se ubránila chladu. "Způsobila jsem vaší rodině spoustu potíží, než jsem ztratila paměť?"

Damian otočil hlavu. V bledém měsíčním světle se na jeho pohledné tváři usídlil krutý úšklebek. "Nepřišlo ti to divné? Po té tvé téměř fatální autonehodě jsi dny ležela na nemocničním lůžku. Nepřišel ani jeden člen tvé rodiny. Nenavštívil tě ani jeden přítel. Do toho pokoje nevkročil nikdo jiný než ta tvoje ubohá asistentka."

Serena sebou trhla; brutální pravda jeho slov pálila. "Proč?"

Damian překonal vzdálenost mezi nimi a s chladným, klinickým odstupem na ni shlédl. "Protože sis dělala, co se ti zlíbilo, jednoduše proto, že jsi držela titul mé manželky. Lidem jsi byla z hloubi duše odporná. Zneužívala jsi své vysoké postavení a chovala se, jako bys byla nedotknutelná. Namáčela jsi do toho vlastní přátele a stahovala je ke dnu tak dlouho, dokud už o tebe nikdo nestál."

Jeho tmavý pohled zkrutněl ještě víc a strhával sebou jakoukoli zbývající naději, kterou v sobě chovala. "Zasloužíš si to, Sereno. Zasloužíš si skončit takhle. Úplně sama."

Bez jediného dalšího pohledu se k ní otočil zády a odkráčel do pohlcující temnoty.

Serena stála jako přikovaná. Kolem ní kvílel ledový vítr, ale nebylo to nic v porovnání s drásavou emocionální bolestí, která jí trhala hruď. Zničující váha jeho slov jí drtila plíce. Uvědomila si, jak hluboce odporná jim všem ve skutečnosti byla.

Dalšího rána ostré sluneční světlo jen pramálo zahánělo ten chlad v Sereninných kostech. Násilím odsunula své zoufalství stranou a soustředila se na jedinou věc, na které záleželo. Na Tessu.

Najala si právníka a dorazila na rušnou policejní stanici, odhodlaná zaplatit kauci.

Místo toho však narazila na další pevnou zeď.

"Je mi líto," konstatoval přísný policista na recepci a posunul papíry právníka zpátky přes pult. "Případ slečny Blairové je vážný. Kauce se zamítá."

"Zamítá?" Serena přitiskla ruce na studený povrch. "Ona se bránila! Ten muž ji napadl první."

Policista zavrtěl hlavou. "Neexistují naprosto žádné důkazy, které by potvrdily, že jednala v sebeobraně proti panu Vanceovi. Vzhledem k jeho zraněním a formální stížnosti jeho rodiny nemůžeme propuštění schválit. Musíte odejít, slečno Sterlingová."

Serena, bez jakýchkoliv jiných možností a zahnaná do kouta, vyšla ven z okrsku. Kolem ní bzučel hluk velkoměsta a jen umocňoval její obrovskou, bezmocnou frustraci. Zhluboka, trhaně se nadechla a potlačila knedlík v krku. Vytáhla z kabelky telefon, nalistovala Damianův kontakt a zmáčkla volání.