Serena vyletěla na nohy v okamžiku, kdy k ní dolehl rytmický zvuk drahých kožených bot. Její ztuhlé klouby po hodinách čekání protestovaly, ale bolest ignorovala.

"Damiane!" zavolala a její hlas ostře prořízl ticho jeskynní haly.

Zastavil se uprostřed kroku. Jeho tmavý, dokonale střižený oblek vypadal bezvadně i v tuto pozdní hodinu. Mírně pootočil hlavu. "Co tu děláš?" zeptal se plochým tónem.

Přispěchala blíž a zkrátila vzdálenost mezi nimi. "Přišla jsem si s tebou promluvit. Nevzal jsi mi ani jeden hovor."

"A o čem přesně se mnou chceš mluvit?" Sotva se na ni podíval.

"Jde o Tessu—"

"S tím nehodlám dělat vůbec nic," přerušil ji Damian s brutální lhostejností. "A ty bys neměla také."

"Ale ona je v tom nevinně," prosila Serena.

"Na světě trpí mnoho nevinných lidí," odpověděl drsně. "To mám zasahovat a zachraňovat každého z nich?"

Chlad v jeho hlase působil jako fyzická rána. Donutila se stát vzpřímeně. "Ještě nejsme rozvedení," řekla, hlas se jí mírně třásl, ale držela se pevně. "Pořád jsem tvoje manželka."

Damian se k ní plně otočil a obočí se mu zvedlo v otevřeném výsměchu. "A?"

Serena těžce polkla. "Jsem ochotná odejít z tohohle manželství, aniž bych si vzala jedinou penci. Jestliže prostě pomůžeš Tesse."

Damian na ni vteřinu zíral, než mu ze rtů uniklo suché, opovržlivé uchechtnutí. "Odejít z tohohle manželství bez jediné pence, říkáš?" Oči se mu zúžily a zableskly jako střípky ledu. "Sereno, to sis opravdu myslela, že bych tě vůbec nechal si něco vzít?"

Ztuhla. "Podle zákona si manželé při rozvodu dělí majetek rovným dílem."

Udělal krok blíž a jeho tyčící se postava na ni vrhla temný stín. "Máme předmanželskou smlouvu," řekl mrazivě. "Výslovně se v ní píše, že v případě rozvodu z tohohle manželství dobrovolně odejdeš, aniž by sis od rodiny Sinclairových vzala nějaké peníze nebo jakýkoli majetek."

"Cos to řekl?!" Oči se jí šokem rozšířily. 'Byla jsem v minulosti opravdu tak hloupá? Proč bych někdy podepisovala něco tak nespravedlivého?'

Dolehlo na ni zdrcující uvědomění. Právě přišla o jediný vyjednávací trumf, o kterém si myslela, že ho má. Damian měl zjevně pocit, že na ni vyplýtval dost dechu. Náhle se otočil zády a pokračoval v rázné chůzi ke dveřím.

Sereninými žilami se rozlila panika. Opravdu se chystal nechat Tessu hnít v cele.

"Když mi pomůžeš, budu při rozvodu plně spolupracovat!" křikla na jeho široká záda. "Když ne, tak..."

Její mozek pracoval na plné obrátky. Musela něco najít.

"Tak ani nemysli na to, že se se mnou rozvedeš!" křičela a její hlas se odrážel od leštěných mramorových stěn. "Tvoje drahocenné zlatíčko zůstane navždycky jen milenkou!"

To ho přimělo zastavit jako přibitého.

Damian se pomalu otočil. Teplota v místnosti jako by prudce klesla. "Sereno Sterlingová," řekl a jeho hlas klesl do nebezpečně hluboké tóniny. "Ty mi vyhrožuješ?"

Jeho tmavé oči se zabodly do těch jejích. Ta naprostá váha jeho pohledu byla dusivá a přibíjela ji k zemi. Každý pud sebezáchovy na ni křičel, ať se stáhne zpátky, ale ona donutila svou bradu zůstat zvednutou. Tessa seděla ve studené cele kvůli ní.

"Co když ano?" opáčila vyzývavě, i když jí srdce zběsile bušilo o žebra.

Damian na ni zíral v ohlušujícím tichu. Zdálo se, že jeho obsidiánové oči pronikají přímo skrz její fasádu. Ten pohled se natahoval tak dlouho, až měla Serena pocit, jako by její duše byla vysávána do jeho temných zorniček.

Dech se jí zadrhl. Věděla, že porušit slovo ohledně rozvodu bylo podlé. Ale nezbylo jí nic jiného. Oloupená o své vzpomínky měla jedinou jistotu – jediný člověk v tomhle městě, který měl dost moci na to, aby vytáhl Tessu z téhle noční můry, byl ten nemilosrdný muž stojící přímo před ní.

Jeho výraz zůstal maskou vytesanou z masivního ledu. "To se ještě uvidí," řekl tiše.

S tím se otočil a sebevědomě vyšel skleněnými dveřmi ven. Muž jako Damian Sinclair nedosáhl své úrovně dominance tím, že by se sklonil před zoufalou výhrůžkou.

Serena stála přimražená k podlaze. Když se jí konečně vrátily smysly, vystřelila k východu a silou se protlačila otáčecími dveřmi. Ale byla příliš pomalá. Zářící červená koncová světla jeho elegantního auta už mizela v prázdné ulici.

Následujících několik dní se vleklo jako neúprosná noční můra.

Damian se nevrátil domů ani jednou. Ignoroval každý její hovor. Serena se mohla uběhat k smrti a vyčerpala všechny právní možnosti, aby dostala Tessu ven na kauci. Nic nezabíralo. Nedostala dokonce povolení ani ke krátké návštěvě, aby Tessu ve vazbě viděla.

Rodina Vanceových představovala tyčící se, neprostupnou zeď. Vlastnili generační bohatství, měli hluboký politický vliv a chovali krutou zášť. Tessa vážně zranila Declana, jejich cenného syna, a Vanceovi prahli po krvi. Žádný obyčejný občan nemohl nijak zasáhnout.

Čisté zoufalství nakonec Serenu dohnalo zpět do nemocnice. Odpolední slunce do ní nemilosrdně pražilo, když se blížila k rozlehlému zdravotnickému zařízení. Byl to už její třetí den v řadě, kdy se sem přitáhla a upínala se k nepatrné naději, že získá slyšení u paní Vanceové.

Vyvezla se výtahem do exkluzivního VIP patra. Kráčela po nedotčené, tiché chodbě směrem k Declanovu přepychovému soukromému pokoji.

Nedostala se dál než do čekárny.

Před těžkými dubovými dveřmi stáli dva obrovití osobní strážci oblečení do ostrých černých obleků. V okamžiku, kdy na ni upřeli zrak, udělali synchronně krok vpřed a zablokovali chodbu.

"Potřebuji jen pět minut s paní Vanceovou," prosila Serena.

Osobní strážci ani nemrkli. "Madam, musíte se otočit a odejít," zaburácel ten vyšší. "Paní Vanceová to řekla naprosto jasně. Nesejde se s vámi."

"Prosím, nechte mě to jen vysvětlit—"

"Odejděte, nebo vás fyzicky vyvedeme," varoval ji druhý strážce a zkřížil mohutné paže.

Serena se kousla do spodního rtu tak silně, až ucítila chuť mědi. Na jazyku se jí usadila dusivá pachuť naprosté bezmoci. Nezbývalo jí nic jiného než odejít.

Tessa byla jedinou osobou, která po jejím boku zůstala, když se probrala z kómatu. Serena si odpřísáhla, že ji z vězení dostane za každou cenu, ale právě teď všude narážela jen na kruté slepé uličky.

Jelikož neměla kam jinam jít, zamířila Serena přímo zpět do Sinclair Corporation.

Jakmile prošla dveřmi, obě recepční ztuhly. Ponaučeny incidentem s nahráváním, spolkly svůj obvyklý jed a zůstaly potichu. Serena jednoduše dokráčela ke kožené pohovce v hale a posadila se, aby čekala.

Po době, která se zdála jako celá věčnost, tichý ruch budovy roztříštilo ostré klapání jehlových podpatků.

Serena zvedla hlavu. Hlavními dveřmi napochodovala dokonale upravená žena. Byla to Chloe Mercerová.

Chloe zpomalila svůj sebevědomý krok, když její ostré oči spočinuly na pohovce. Prudce se zastavila a její namalované rty se zakřivily do posměšného úšklebku. "Co tady ta ženská dělá?" zeptala se nahlas.

Obě recepční okamžitě ožily. Povzbuzené přítomností Chloe opět našly svůj hlas.

"Dobrý den, slečno Mercerová," pozdravila první recepční s podlézavým úsměvem. "Tato žena sem přišla s požadavkem vidět pana Sinclaira, ale nemá schůzku. Podle pravidel společnosti ji nesmíme pustit nahoru."

Druhá recepční se přidala a obracela oči v sloup. "Neustále tvrdí, že je paní Sinclairová, ale nedokázala dostat pana Sinclaira ani na telefon. Je to opravdu ubohé."

Chloe předstírala zatajení dechu a přitiskla si jemnou ruku na hruď. Ležérním krokem zamířila k pohovce.

"Můj ty bože," zavrkala Chloe a z očí jí kapal jed. "Nejste vy náhodou slečna Sterlingová? Nebo bych měla říct..." Zakryla si ústa a ostře se zachihotala. "Paní Sinclairová? Ale jestliže jste opravdu ta úžasná paní Sinclairová, neměla byste být nahoře v jeho kanceláři? Proč sedíte dole tady v hale?"

Serena zírala na Chloein zlomyslný výraz a udržovala svou tvář prázdnou. Zůstala zticha.

Její mlčení jen dál pohánělo Chloeino obrovské ego.

"Copak jsem tě nevarovala, ať jsi chytrá a přestaneš Damiana otravovat?" ušklíbla se Chloe a překřížila si paže. "Zdá se, že jsi ještě hloupější, než jsem si původně myslela. Můžeš si jen a jen sama za to naprosté ponížení, které jsi na sebe přivolala. Tsk, tsk, tsk."

Chloe natáhla ruku a zlehka se poklepala po vlastní tváři v předstírané lítosti. "Tváře ti teď musí jen hořet."

Sereniny oči se zúžily do chladných štěrbin. Nereagovala na tu malichernou návnadu. Místo toho prořízla cestu přímo k jádru problému.

"Ty jsi ta, která to udělala Tesse, že ano?" konstatovala Serena nebezpečně klidným hlasem.

Chloein úšklebek se rozšířil do triumfálního, zvráceného úsměvu. Vypadala se sebou tak neskutečně spokojená.

"Jo, byla jsem to já," přiznala Chloe povýšeně. "Ale co na tom? Je to jen bezvýznamná malá asistentka. Navíc by mi to Damian nevyčítal, ani kdybys v té špinavé cele teď seděla ty."

Znovu se zachihotala; byl to temný, jedovatý zvuk.

"Zapomněla jsi snad, jak do tebe někdo strčil u bazénu?" posmívala se Chloe krutě.

Sereniny zorničky se zúžily na malé tečky. Krev jí zmrzla v žilách. Za očima jí najednou pulzovala bolest. Bazén. Její oči se zabodly do Chloe a proměnily se v led.

Chloe si dramaticky povzdechla a pohodila vlasy dozadu. Otočila se na svých drahých podpatcích směrem k recepčním.

"Ale ne," řekla Chloe hlasitým, teatrálním tónem. "Dnes jsem se stavila tak nečekaně. Ani jsem si nesjednala schůzku. Je to opravdu v pořádku, když půjdu nahoru za Damianem jen takhle?"

První recepční o sebe prakticky zakopla, jak se snažila odpovědět. "Vzhledem k vašemu blízkému vztahu s panem Sinclairem vy žádnou schůzku nepotřebujete, slečno Mercerová. Prosím, jděte nahoru, kdykoli si přejete. Nedovolte, abychom vás zdržovaly."

Chloeina hruď se hrdě vypjala. Otočila se zpět k Sereně a střelila po ní pohledem plným čirého opovržení.

"Slyšíš to?" rýpla si Chloe a její hlas odkapával jedem. "Vždycky tu budou nestydaté ženské, které zkusí štěstí a pokusí se Damiana svést. Vy holky byste měly mít oči na stopkách, abyste dovnitř omylem nepustily tyhle neslušné, zoufalé ženské."