"Sereno, ty jsi ale samolibá, co? Co je to teď za divadélko na chudinku nevinnou?"

Ten pronikavý jekot roztříštil ranní ticho. Serena sebou prudce trhla a probudila se. Donutila svá těžká víčka se otevřít. Skrze rozmazaný opar těžké horečky spatřila Chloe, jak stojí nad nemocniční postelí s rukama pevně v bok. Šeré ranní světlo pronikající skrz žaluzie vrhalo na Chloein zuřivý výraz drsné stíny.

"Co si o sobě myslíš, Sereno Sterlingová?" ušklíbla se Chloe, klejíc z plných plic. "Chceš, abych se ti omluvila? Minule jsi mou omluvu nepřijala, takže neexistuje nejmenší šance, že bys nějakou dostala dneska!"

Serena pohlédla na analogové hodiny na zdi. Půl sedmé. Celou noc bojovala se svou nemocí, až nakonec kolem druhé ráno upadla do neklidného spánku. Celé tělo ji bolelo hluboko v kostech. V krku měla pocit jako by tam měla brusný papír. V tu chvíli byly na pokoji jen ony dvě.

"Dokud je nablízku Damian, jsem nedotknutelná," prohlásila Chloe. Z jejího hlasu kapala čirá arogance. "Nemůžeš mi udělat vůbec nic."

Serena zatnula zuby a opřela se zády o polštáře. "Co tady děláš?" Její hlas zněl slabě a chraplavě. Kdo by stál dál, přes tlukot jejího vlastního srdce by ji vůbec neslyšel.

"Jen dál předstírej!" ukázala na ni Chloe ostrým prstem. "Opravdu sis myslela, že když poběžíš za Damianem, tak mě to vyděsí?"

Vzpomínka na to, jak ji Vivian nutila se omluvit, zkřivila Chloeiny rysy do ošklivého šklebu. Rozzuřena pouhou myšlenkou na to, že by sklonila hlavu před ženou, kterou se pokusila zavraždit, Chloe popadla těžkou sklenici s vodou ležící na nočním stolku. Bez vteřiny zaváhání hrst ledové tekutiny vychrstla přímo na Serenu.

Ledová voda zasáhla Sereninu letargickou tvář. Promočíla jí vlasy a stékala po horečkou zrudlých tvářích, vysílajíc po páteři drsný, bolestivý záchvěv. Náhlý chlad se zakousl do její rozpálené kůže.

"Když mě stejně bez ohledu na cokoliv donutí se omluvit," zasyčela Chloe a oči se jí blýskaly čirou nenávistí, "můžu se u toho alespoň pořádně pobavit!"

Chloe zvedla ruku vysoko a máchla jí dolů, aby Serenu udeřila přes obličej.

Přestože Serena hořela těžkou horečkou, pud sebezáchovy nad nemocí zvítězil. Vystřelila ruku vzhůru a chytila klesající Chloeino zápěstí ve vzduchu. Z kůže jí sálalo nepřirozené teplo, ale její neochvějný stisk se kolem Chloeiny paže uzamkl jako železný svěrák. Obě ženy do sebe zabodly pohledy a rozpoutala se mezi nimi tichá bitva.

Na Chloeině tváři se mihl šok. Nepředstavovala si, že by nemocný člověk mohl mít tolik síly. Kroutila se a tahala, zoufale se snažíc vytrhnout paži z toho drtivého sevření.

Pak, bez jediného varování, Serena prostě pustila.

Náhlé uvolnění tlaku vyvedlo Chloe z rovnováhy. Zapotácela se dozadu, divoce máchajíc rukama, a těžce dopadla na tvrdou podlahu. Sklenice jí vyklouzla z ruky a rozletěla se po zemi.

Prásk!

Ohlušující zvuk tříštícího se skla se rozlehl do chodby. Těžké kroky se okamžitě hnaly k pokoji. Dveře se rozletěly dokořán a v nich stál Damian. Jeho tmavé oči přelétly místnost a zúžily se do ostrých štěrbin ve chvíli, kdy spočinuly na Chloe rozvalené na podlaze.

Vivian vtrhla hned za ním, těsně následována svou asistentkou. Vivian se jedním pohledem podívala na Serenu v posteli, pak obrátila pozornost na Chloe. "Co se to tady děje? Co se stalo?"

Jakmile Chloe spatřila Damiana, okamžitě situaci využila jako zbraň. Propukla v hysterický, falešný pláč. "Vivian! Damiane!" Ukázala třesoucím se prstem na postel. "Přišla jsem ji navštívit a omluvit se, ale ona mě strčila na zem! Říkala jsem vám, že tu svou nemoc jen předstírá. Právě to dokázala. Je v pořádku!"

Chloe hlasitě vzlykala a stírala si neexistující slzy. "Jak by žena, která se údajně málem utopila, mohla mít dost síly na to, aby mě takhle srazila?"

Vivianin výraz potemněl. Upřela svůj přísný pohled na Serenu. "Slečno Sterlingová, moje noha byla včera v noci zraněná, takže jsem vás nemohla navštívit dřív. Než jsem se dozvěděla o tom tonutí, bylo už příliš pozdě na to vás rušit. Mohla byste vysvětlit, jak přesně jste skončila v tom bazénu?"

Serena udržela Vivianin pohled. Její hlas zněl chladně a vyrovnaně. "Vaše sestřenice mě strčila –"

"To obviňuješ mě?" vyjekla Chloe a přerušila její slova. Vyškrábala se na nohy. "Máš nějaký důkaz? Viděla jsem tě, jak jsi do té vody skočila schválně!"

Chloe se otočila k Vivian a Damianovi a expertně překroutila celou událost. "Chtěla se Damianovi jen postavit do cesty! Když ji ignoroval a odešel z večírku, hodila se do bazénu. Věděla, že odchází, a skočila tam jen proto, aby upoutala jeho pozornost. Jaká škoda, že ho to ani nezajímalo!"

Damian postoupil dál do místnosti. Čelist se mu zaťala. Těžké pochybnosti mu zamlžily tmavé oči, když shlédl na svou ženu. "Je to pravda, Sereno?"

Ta otázka zasáhla Serenu jako fyzická rána. On skutečně pochyboval o její nevině. Pootveřela rty, připravena se bránit proti té přehršli hrůzných obvinění. Než z jejího hrdla stačila vyjít hláska, Chloe svou odpornou lež zpečetila.

"Zamyslete se nad tím," naléhala Chloe a přelétla pohledem místnost, aby se ujistila, že všichni poslouchají. "Každý tady ví, že Serena je plavecká šampionka. Vyhrála spoustu cen. Jak se najednou oceňovaná plavkyně utopí v obyčejném bazénu? Nedává to žádný smysl!"

Vivian si zkřížila ruce na hrudi a hluboce se mračila na postel. "Slečno Sterlingová, proč nic neříkáte?"

"Protože je odhalená," radovala se Chloe. Na tváři se jí roztáhl samolibý úšklebek. "Je příliš provinilá na to, aby cokoliv řekla. Chytila se do své vlastní ubohé pasti."

Místo aby obhajovala svou věc nebo křičela ze zoufalství, Serena ze sebe vydala temný, intenzivní smích. Ten zvuk vyslal oddělením náhlý mráz. Sarkasmus kapal z každičkého tónu. Zabodla do skupiny pohled, její tmavé oči se rozšiřovaly čirým ledem, když se dívala na ty lidi, co stáli v jejím pokoji.

"Vypadněte."

Chloe se znovu zasmála, vychutnávajíc si to ticho. "Copak je, Sereno? Většinou jsi v debatách tak pohotová. Ztratila jsi řeč?"

Serena na vteřinu pevně zavřela oči. Když se prudce otevřely, zaměřily se přímo na Damiana v neústupném, zuřivém upřeném pohledu. Její trpělivost praskla.

"Pane Sinclair," zeptala se Serena, hlas protkaný těžkým jedem. "Opravdu jste tak zklamaný, že jsem včera v noci prostě neutonula a nezemřela? Proto jste přivedl tyhle trapné šašky do mého nemocničního pokoje, aby tu dělali scény?"

Damian stál mlčky, ale ona nepolevila ani na vteřinu.

"Když už jsem v tom bazénu nezemřela, přivodit mi infarkt skrze ně se zdá být vaší zvolenou alternativou," rýpla si těžce. "Mám rovnou vyskočit z budovy a zmizet, abych vám usnadnila život?"

Damian sklopil zrak. Konečně si všiml vlhkých pramenů vlasů přilepených na jejím čele a kapiček stékajících po její čelisti. Obočí se mu stáhlo. "Proč jsi promočená?"

Aniž by ztratila tempo, Chloe se pustila do další bleskové lži. "Ona se postříkala! Popadla sklenici, vychrstla si vodu na vlastní obličej a rozbila ji o zem." Chloe divoce gestikulovala na rozbité střepy u svých nohou. "Vidíte? Musela vás slyšet přicházet a udělala to, aby mě obvinila!"

Damian se obrátil zpět k posteli. "Mluví pravdu?"

Serena se jen usmála. Nevydala k němu jediné slovo. Pomalu si ty tři přeměřila s čirým, nevraživým opovržením, pohlížejíc na ně úplně stejně, jako by sledovala smečku tancujících hlupáků předvádějících ubohé představení.

"Vypadněte," zopakovala a její tón klesl do hrobového klidu.

Opilá vlastním sebeuspokojením udělala Chloe arogantní krok vpřed. Koupala se ve svém obrovském triumfu a věřila, že Serenu definitivně zahnala do kouta. Byla přesvědčena o svém vítězství.

"Proč teď nic neříkáš?" posmívala se Chloe a popošla blíž k posteli. "Chtěla jsi omluvu, ne? Tvrdila jsi, že jsem tě tam strčila. Tak do toho, Sereno. Mluv! Ať slyšíme tvůj hlas!"

Trpělivost zmizela. Její bod zlomu nadešel. Zjevná nespravedlnost toho okamžiku roztříštila všechny zábrany, které jí ještě zbývaly.

Serena popadla další těžkou sklenici, jež stála na stole. Bez jediného okamžiku zaváhání se rozehnala a mrštila ten masivní předmět přímo na Chloeinu hlavu.