Damianovy oči potemněly a upřely se na Olivera s úšklebkem, který zbavil chodbu jejího sterilního klidu. "I kdybych rozvodové papíry podepsal hned teď, opravdu si myslíš, že by sis ji mohl vzít?" Koutek Damianových úst se zkroutil v kousavém výsměchu. "Urozená, arogantní žena, která spadla ze svého prestižního piedestalu. Žena, která už jednou vdaná byla. Tvoje rodina by ji nepustila ani přes přední bránu."

Oliver ztuhl. Ta slova padla na úrodnou půdu a zaryla se do starých, nezahojených ran.

Damian udělal krok vpřed a jeho hlas klesl do drsného šepotu. "Kdybys tehdy ukázal, že máš páteř, nebyl bych to já, kdo by musel žehlit ten průšvih a vzít si ji."

To obvinění přikovalo Olivera k linoleové podlaze. Vzduch mu unikl z plic, jak mu ta krutá pravda těžce dolehla na hruď. Damian měl pravdu. Když se impérium rodiny Sterlingových katastrofálně zhroutilo, Serena ztratila svůj status dokonalé partie pro rodinu Prestonových. Oliverova snobská a panovačná matka okamžitě přerušila veškeré styky, zoufale se snažíc distancovat jejich pověst od zničených Sterlingových. Sereně se podbízela, dokud tam byly peníze, ale ve vteřině, kdy bankovní účty vyschly, mu zakázala s ní mluvit. Když se Oliver pokusil bojovat, nacpali ho do letadla do zámoří.

Nebojoval dostatečně tvrdě. Jeho vlastní ubohý nedostatek odhodlání byl realitou, se kterou žil každý den. Kdyby se zapřel a odmítl odjet, jeho rodina by ho nemohla odtáhnout. Ale začaly se šířit ty odporné zvěsti – šuškanda o tom, že Serena už spala s Damianem Sinclairem. Tyto drby zlomily Oliverovo odhodlání. Poražen ustoupil matčiným požadavkům a opustil zemi, čímž zpečetil jejich tragický osud.

Damian nečekal na odpověď. Naposledy s hnusem pohlédl na zlomeného muže, arogantně stiskl kliku a vstoupil přímo do nemocničního pokoje.

Uvnitř naplňovalo ticho rytmické pípání měřiče srdečního tepu. Serena ležela na strohé bílé posteli, tělo těžké hlubokým vyčerpáním. Uslyšela cvaknutí dveří a donutila svá těžká víčka se otevřít, v plném očekávání, že uvidí ošetřujícího lékaře.

Místo toho zablokovala stropní světlo vysoká, impozantní postava.

Serena zamrkala skrze přetrvávající opar. Tep jí bušil o žebra, jak se Damianovy ostré rysy zaostřovaly. Stál u nohou její postele a jeho oblek na míru tvořil ostrý kontrast ke klinickému prostředí.

"Proč jste tady, pane Sinclair?" zeptala se. Její hlas se zlomil, neuvěřitelně slabý. Nechala hlavu padnout zpět na polštář a bledých rtů se dotkl cynický úsměv. "Ach, já rozumím. Přišel jsi osobně jen proto, abys zkontroloval, jestli jsem už konečně mrtvá. Když se nám tenhle rozvod zjevně nedaří dotáhnout do konce, nechat tě vdovcem musí vypadat jako velmi lákavá alternativa."

Damianovi se zaťaly čelisti. Teplota v místnosti prudce klesla. "Sereno Sterlingová." Jeho tón v sobě nesl mrazivé, autoritativní varování.

Serena necukla. Její tmavé oči, jež tvořily ostrý, děsivý kontrast k její nemocné tváři, na něj zíraly zpět. Vypadala vyprázdněně, její kůže byla popelavá a křehká oproti nemocničním prostěradlům. Nebezpečně balancovala na pokraji omdlení a těžce bojovala o každý nádech kyslíku.

Když si Damian všiml její extrémní bledosti a trhavého lapání po dechu, ovládl svůj hněv. Tvrdé rysy jeho tváře se o zlomíček zjemnily. Přistoupil k posteli blíž. "Co se přesně stalo?" dožadoval se.

Vyslovení těch několika málo slov ji vyčerpalo. Počkala, až se jí přestane točit hlava. Když se s ním konečně znovu střetla pohledem, její chraplavý hlas neobsahoval nic než výzvu. "Když ti řeknu pravdu, opravdu s tím něco uděláš? Dáš to do pořádku?"

Damian se zamračil, agresivně se dožaduje vysvětlení. "Ještě jsi mi ani neřekla, co se stalo."

Třesavě, bez dechu nasála vzduch, jak se jí vzpomínka na ledovou vodu znovu zařízla do kůže. "Krátce poté, co jsi odešel z banketu, mě Chloe úmyslně strčila do venkovního bazénu."

Damian se zamračil. "Myslel jsem, že umíš plavat."

"Ta voda byla mrazivá," řekla Serena hlasem zbaveným veškerých emocí. "Dostala jsem těžkou křeč do nohy ve vteřině, kdy jsem šla pod hladinu. Nemohla jsem kopat. Nemohla jsem prorazit hladinu." Upřela na něj zrak a ujistila se, že slyší každé její slovo. "Chloe nejenže odmítla pomoct. Stála na okraji a fotila si mě, jak se topím. Sledovala, jak klesám, dokud mě záchranáři konečně nevytáhli a neodvezli spěšně na pohotovost."

Damian stál naprosto nehybně. Ticho se mezi nimi protahovalo, hluboké a hloubavé. Zíral dolů na její pohmožděnou, vyčerpanou tvář a zpracovával to syrové přiznání. O chvíli později pomalu sáhl do saka a vytáhl telefon.

Serena odvrátila hlavu, spánkem se opírajíc o chladný polštář. Ve svém děsivém, oslabeném stavu absolutně nemohla zvládnout křičící konfrontaci. "Pokud máš v plánu sem zavolat Chloe, nech si to. Zadrž. Nemám teď energii se s ní vypořádávat. Podívej se na mě. Sotva udržím otevřené oči."

Damian se zarazil. Palec se mu zastavil nad obrazovkou. Překvapivě poslechl a přístroj sklonil. "Rozumím."

Nehádal se. Neotočil se a neodešel. Místo toho si přitáhl návštěvnickou židli a posadil se přímo vedle její nemocniční postele. Serena neměla sílu se ho ptát. Zavřela oči a nutila se usnout, aby ji spánek odtáhl z jeho přítomnosti.

Zrovna když se jí okraje mysli začaly rozmazávat, tichou místností probzučela vytrvalá vibrace.

Damianův mobilní telefon se mu rozsvítil v ruce. Zamračil se na displej a na čele se mu prohloubila hluboká vráska. Prudce vstal, nohy židle zaskřípaly o linoleovou podlahu.

"Jdu ven vzít tenhle hovor," konstatoval Damian, shlížeje na ni. "Hned budu zpátky."

Serena nechala oči zavřené a nijak nereagovala, zatímco se jeho kroky vzdalovaly. Ve chvíli, kdy opustil pokoj, donutila se přetočit. Svaly jí křičely na protest, ale ona natáhla roztřesenou ruku a popadla svůj vodotěsný telefon ležící na kovovém nočním stolku. Obrazovka se okamžitě rozsvítila. Neměla nastavený žádný kód.

Palcem přejela nad panelem s oznámeními. Otevřela historii nedávných hovorů. V hrdle jí uvázl hořký smích.

Obrazovka byla zaplavena zoufalými, nezodpovězenými hovory křečovitě vytáčenými na Damianovo číslo. Byly jich desítky. Všechny byly uskutečněny před několika hodinami, přesně v době, kdy ji záchranáři vytahovali z vody. Zoufale se snažící záchranáři použili její telefon a zkoušeli se dovolat jejímu manželovi, zatímco ona se dusila vodou z bazénu a upadala do bezvědomí.

Ani jeden z těch hovorů nebyl přijat.

Serena přimhouřila oči a v hrudi se jí nahromadila hluboká, sžíravá hořkost. Věděla přesně, co se stalo. Záměrně ignoroval její umírající volání. Kdykoliv se hádali, kdykoliv se ho snažila kontaktovat, Damian si telefon ztišil. Když moc tlačila na pilu, přístroj z čisté otrávenosti z jejich předchozích hádek vypnul.

K jejím umírajícím okamžikům přistupoval jako k další otravné nepříjemnosti.

Hodila telefon zpět na noční stolek. V hrudi se jí usadila chladná bolest. Chladně usoudila, že se právě teď toulá po chodbách téhle nemocnice jen proto, že tu Vivian měla ošetření, ne proto, že by ho vlastně zajímala jeho žena.

Dveře se znovu otevřely. Serena se obrněla, ale byl to Oliver. Vrátil se a těsně za ním šel ošetřující lékař s deskami.

"Křehký stav slečny Sterlingové se do jisté míry stabilizoval," potvrdil nakonec lékař po kontrole monitorů. "Hladina kyslíku je zpět v normálu. Potřebuje jen odpočinek, aby se zotavila z šoku a svalové únavy."

Oliver přikývl, tvář zalitou úlevou. "Děkuji vám, doktore."

Jakmile lékař vyklouzl ven, Oliver si všiml, že Damian zmizel. Obočí se mu stáhlo. "Kde je Damian? Myslel jsem, že sem šel."

"Odskočil si vzít nějaký hovor," odvětila Serena plochým tónem. "Hádám, že má moc práce."

Oliverovi se zaťaly čelisti. Zadržel nadávku, kterou měl na jazyku. Přistoupil blíž k posteli a jemně navrhl řešení. "Zůstanu tu s tebou přes noc. Můžu spát na židli."

Serena slabě zavrtěla hlavou. I ten malý pohyb jí způsobil závrať. "Ne, Olivere. Měl bys jet domů."

"Sereno, prosím. Nech mě to udělat."

"Možná jsme staří přátelé," řekla mu jemně, "ale já ztratila paměť. Už tě vlastně neznám. Jsi pro mě cizinec." Přitáhla si deku až po hruď. "Navíc jsem stále právoplatně vdaná žena. Je nevhodné, abychom tu sdíleli pokoj sami. Musíš odejít."

Oliver otevřel pusu, aby argumentoval, ale ten paličatý záblesk v jejích očích ho zastavil. Znal její tvrdohlavost, a tak ze sebe vydal těžký povzdech. "Dobře. Nemusíš mě odstrkovat. Slibuji, že tě zítra navštívím. Zmáčkni to tlačítko, kdybys potřebovala sestry."

"Dobrou noc, Olivere."

Věnoval jí smutný úsměv, otočil se a odešel.

Místnost se ponořila do naprostého, těžkého ticha. Minuty odtikávaly a měnily se v hodiny. Damian se navzdory svému výslovnému slibu vůbec nevrátil. Židle vedle její postele zůstala prázdná. Stíny v rohu pokoje se prodlužovaly.

Oční víčka těžce vyčerpané Sereny ztěžkla natolik, že s tím už nemohla bojovat. Adrenalin vyprchal a nezanechal nic než únavu zažranou až do morku kostí. Zabořila se do matrace a upadla do těžkého spánku.

Ve tmě uplynula neznámá doba. Na nemocničním oddělení byla černočerná tma, ticho jako v hrobě.

Pak se to ticho násilně roztříštilo.

Prásk!

Ohluchující zvuk agresivně rozražených těžkých dveří prořízl tichý pokoj.