Val

Už posté ten den jsem se opřela Vicovi o hruď. Z nějakého důvodu byl dnes odpoledne extra přítulný. Nemohla jsem jít ani na záchod, aniž by stál po mém boku. Znovu jsem se zavrtěla na jeho klíně, až se zasmál.

„Někam se chystáš?“ zeptal se mě.

„Chtěla bych jít jen tamhle,“ řekla jsem a ukázala na gauč.

„Dobře. Můžeme se přesunout.“

Začal si sbírat papíry a já na ně položila ruku.

„Co to děláš,