~Siena~

Otevírám těžké dveře taxíku. Hustý, slaný vzduch španělského pobřeží mě udeří do tváře hned v první vteřině, kdy vyjdu do zářivého ranního slunce. Ještě nikdy v životě jsem letní šaty takhle nepropotila. Ne takhle. Ne když slunce sotva vyšlo a má holá stehna jsou už celá mokrá z toho, jak jsem je na zadní sedačce toho zpropadeného auta třela o sebe. Kožená sedačka taxíku se mi lepí na zadní stranu nohou. Můj střed je kluzký. Cítím se jako nějaký malý úchylák zasažený říjí. Uhladím si tenkou bílou látku šatů. Nutím své třesoucí se ruce, aby se uklidnily. Hrozně se snažím vypadat normálně. Potřebuji působit, jako že jsem jen nevinná osmnáctiletá holka, co přijíždí na luxusní plavbu jachtou s rodinou své nejlepší kamarádky.

Ale pokaždé, když mrknu, vidím ho.

Vidím přesně to, jak vypadal minulé léto. Představuji si ho nahoře bez a mokrého u okraje bazénu panství. Pamatuji si, jak mu voda stékala po pevném hrudníku. Pamatuji si, jak se mu při nalévání drinku stahovaly a napínaly svaly pod jeho zlatavou kůží. Pohyboval se, jako by mu patřila země, po které kráčí. Vidím ten specifický způsob, jakým se mu zkřivila ústa, když vyslovil mé jméno. Vidím ten malý stříbrný prsten, který mu seděl na malíčku. Učím se nazpaměť ty silné, výrazné žíly, co se mu táhnou po předloktí. Jsem posedlá tou hlubokou vráskou mezi jeho obočím, která se objevuje jen tehdy, když je na něco soustředěný. Ani nevím, na co se toho dne soustředil. Jen jsem předstírala, že to bylo na mě.

Procházela jsem se tehdy po celé vile v titěrných džínových šortkách. Nenosila jsem podprsenku. Nechávala jsem bradavky, ať se mi tvrdě rýsují proti tričku. Předstírala jsem, že necítím, jak se mi jeho těžké oči vypalují do zad pokaždé, když jsem odešla z místnosti. Když jsem pozdě v noci zaslechla, jak se dveře jeho ložnice zavřely, zabořila jsem obličej do polštáře. Dotýkala jsem se sama sebe tak tvrdě, že jsem pod zavřenými víčky viděla hvězdičky. Třela jsem si svůj vlhký klitoris, dokud se mi neotřáslo celé tělo. Má kunda pulzovala ještě dlouhé hodiny.

Teď jsem zpátky. Jsem legální. Odkapávám skrz bavlněný klínek svých krajkových kalhotek. Chystám se čelit muži, kterým jsem byla posedlá ještě předtím, než jsem vůbec pochopila, proč mé tělo na jeho hluboký hlas reaguje právě takhle.

Olíznu si suché rty. Řidič mi vykládá zavazadla z kufru auta. Žaludek mi udělá divoký, nebezpečný přemet. Celé tělo mi hučí primálním očekáváním. Teplota mezi mýma nohama vzplane do hluboké, prázdné bolesti.

Tohle je to molo. Na třpytivé vodě sedí obrovská jachta. Je obrovská, bílá a leskne se ve slunci. Vypadá jako plovoucí pevnost postavená pro tajemství, sex a skandály. Najatá posádka nakládá na spodní palubu poslední kusy zavazadel. Do dřevěného mola narážejí mírné oceánské vlny. Slyším, jak vítr přináší vzdálený smích. Někde na horní palubě střílejí zátky od šampaňského.

Na ničem z toho nezáleží. Otočím hlavu. Svět se přestane točit.

Vidím ho.

Vaughna.

Kráčí po kovových schodech jachty jako kurevský chodící hřích.

Nedýchám. Nemrkám. Nehýbu jediným svalem kromě kolen, co se pod tím pohledem zatraceně podlamují. Nemá na sobě sako. Svoji černou košili má rozepnutou přesně tak akorát, aby odhalil tvrdou, opálenou kůži horní části hrudi. Chtěla bych se do toho svalu zakousnout. Chtěla bych ochutnat jeho pot. Tmavá látka je zastrčená do bílých lněných kalhot, ve kterých jeho pas vypadá vražedně. Na bocích mu těžce sedí tmavý kožený opasek. Rukávy má vyhrnuté za lokty. Jeho předloktí vypadají obrovsky. Kůže je opálená a září v ranním slunci. Přísahám, že jestli právě teď umřu, umřu mokrá. Kunda se mi stáhne tak silně, že mi střed potáhne čerstvá vlna vlhkosti.

Nejprve nic neříká. Prostě se jen zastaví pod schody. Opře svá velká chodidla na dřevěná prkna mola. Zírá na mě. Ticho mezi námi se natahuje. Je těžké a nabité elektřinou. Dívá se na mě tak, jako by se snažil přijít na to, v co sakra jsem se od minulého léta proměnila. Vypadá to, že ví, že už nejsem malá holčička. Chřípí se mu rozšíří jen o zlomínek. Vypadá, jako by cítil to kluzké, těžké horko, které se mi hromadí mezi stehny.

Jsem si celkem jistá, že cítí. Ta syrová energie Alfy, co se mu valí z širokých ramen, je až dusivá.

Jeho tmavé oči mi pomalu sjedou po tváři dolů. Pohled se přesouvá od rozpuštěných vlasů k mým pootevřeným rtům. Pozornost mu klesne k holé, zardělé kůži pod mým výstřihem. Otevřeně zírá na měkké křivky mých koz. Sotva je drží tenká špagetová ramínka mých bílých letních šatů. Nevzala jsem si dneska podprsenku. Nechtěla jsem. Chtěla jsem, aby přesně k tomuhle momentu došlo. Chtěla jsem, aby spočinul svýma dominantníma očima na mých prsou. Teď, když mám jeho pozornost, mi klitoris pulzuje tak divoce, že bych mohla omdlít na místě. Bradavky mi pod tenkou bílou látkou tvrdnou. Ztopoří se tak rychle, že to fyzicky bolí. Tření bavlny otírající se o mé citlivé vrcholky mě nutí fňukat. Nedokážu myslet na nic jiného než na to, že tenhle tyčící se muž stojí sotva dva metry ode mě a mé tělo prakticky prosí o to, aby mohlo vklouznout do jeho hrubých, náročných rukou.

„Sieno.“

Jen tohle. Jediné slovo. Mé jméno. Ale způsob, jakým to řekne, změní tlak vzduchu v mých plicích. Jeho hlas je hluboký a pomalý. Zvuk je těžký temným, primitivním hladem, který se snaží skrýt. Z vibrací jeho tónu mi ztuhne páteř. Svaté kurevské peklo. Tohle nepřežiju. Kunda se mi stáhne kolem prázdného vzduchu. V krku mi vyprahne. Chci padnout na kolena na ta špinavá dřevěná prkna a roztáhnout pro něj nohy.

Nutím své zamrzlé nohy k pohybu. Udělám malý krok blíž k jeho obrovské postavě. Polknu knedlík v krku.

„Dobrý den, pane Kensingtone.“

Ten pozdrav zašeptám. Snažím se udržet hlas, aby nepřeskočil. Stejně to udělá. Zním zadýchaně a zoufale. Pravděpodobně zním jako zničená panna, co žadoní o první ochutnání.

Ostrá čelist se mu napne. Výrazný sval na tváři mu zacuká. Temné oči se mu malinko zúží, jak shlíží dolů na mou zardělou tvář.

„Vaughn bude stačit.“

Zem se mi pod nohama propadne. Vím, že tuhle plavbu nepřežiju. Ten hluboký tón ničí mé zbytky příčetnosti. To jméno je nabitá zbraň. To ležérní upuštění od formalit je přímý zásah do mého středu. Je to otevřená pozvánka. Překračuje tu čáru. Dává najevo, že vnímá tu změnu mezi námi. Říká mi, že mě vidí jako ženu. Říká mi, že už nejsem dítě, co si hraje v jeho domě. Dává mi přesně tolik lana, abych se na něm mohla oběsit. Dává mi přesně tolik temného příslibu, abych se v něm utopila.

„Vaughne.“

Zopakuji to jméno. Na jazyku chutná jako naprostý hřích. Nechám tu slabiku protáhnout. Sleduji, jak se jeho hruď roztahuje.

Zírá na mě o vteřinu déle. V tom zlomku vteřiny spatřím v jeho tmavých očích záblesk ryzího žáru. Cítím těžké, dusivé vzplanutí napětí Alfy, co se mi opírá o kůži. Vzduch houstne a je opojný. Jeho masivní hruď se mírně zvedne, když se zhluboka a záměrně nadechne. Vdechne si mě. Zachytí můj pach. Sladké, těžké aroma mého vzrušení zasáhne jeho smysly. Ani si nemyslím, že si vůbec uvědomuje, co dělá. Je to čistý instinkt. Je to syrová, nezkrocená potřeba přebíjející jeho civilizované ovládání.

Má vlhkost mi pulzuje mezi nohama. Mé tělo ví naprosto přesně, co přijde. Moje vnitřní stěny tepou hlubokým, bolavým požadavkem na jeho uzel.

Pak se odnikud vynoří Chloe. Je jako lidská překážka, kazišuk zabalený v růžových slunečních brýlích a bezmezné energii. Zničí ten okamžik. Obtočí mi své tenké paže kolem krku, ještě než vůbec stihnu zpracovat to sexuální napětí praskající mezi jejím otcem a mnou. Pevně mě stiskne. Začne mi pištět přímo do ucha. Žvaní o sklenicích na šampaňské a luxusních kajutách a o tom, jak sexy jsou ti kluci, co na nás čekají nahoře.

„Panebože, tys to stihla! Myslela jsem, že to propásneš! Ta loď je šílená, Sieno. Ty na to vůbec nejsi připravená. Pojď, všichni čekají! Počkej, až uvidíš ty pokoje.“

Křičí ta slova přes zvuk oceánu. Objímá mě, jako by právě nepřerušila tichý, celotělový orgasmus. Snažím se popadnout dech. Snažím se donutit své bušící srdce, aby zpomalilo. Hloupě přikývnu, když mě chytne za zápěstí. Táhne mě k můstku jachty. Nekonečně štěbetá o značkových bikinách a nekonečném množství chlastu. Nemám jinou možnost než ji následovat. Nohy mám jako z naprostého želé. Srdce mi nekontrolovatelně tluče v krku. Má kunda je mokrá a pulzuje. Můj střed prakticky křičí nad tím, že jsem právě udržela oční kontakt s Vaughnem Kensingtonem a to setkání přežila.

Sotva.

Kráčím nahoru po pevném kovovém můstku. Cítím ho, jak stojí za mnou. Cítím, jak se jeho tmavé oči vypalují do mého zadku. Krátký lem mých letních šatů se pohupuje s mými boky. Vím, že ten pohyb sleduje. Cítím, jak to jeho železné sebeovládání povoluje. Jen o zlomeček. Těžká váha jeho pohledu je jako fyzický dotek na mé holé kůži.

To je všechno, co potřebuji vědět.

Chloe mluví tak rychle, že sotva stíhám vnímat slova, co jí opouštějí ústa. Vstoupíme na dolní palubu. Mele o speciálních drincích a rozvrhu pro vířivku. Drbe o nějakém páru, co už si to rozdal v kajutě v přízemí, i když jsme všichni teprve teď nastoupili. Přikyvuji hlavou. Nasadím na zardělou tvář falešný úsměv.

„Panebože. To je divočina.“

Nabízím generické odpovědi. Snažím se předstírat, že s každým dalším krokem nesvírám svá mokrá stehna k sobě. Stoupáme po vyleštěných dřevěných schodech na horní palubu. Krátký zadek mých šatů se neustále otírá o křivky mých hýždí. Z toho lehkého tření si představuji, že místo toho moji kůži tam vzadu svírá Vaughnova velká, hrubá ruka. Představuji si, jak mi jeho silné prsty zanechávají na kůži tmavé modřiny. Z toho fantomového pocitu mi sjíždějí nové vlny horka přímo dolů do klitorisu.

Dojdeme na vrchol schodů. Vidím je.

Zbytek skupiny už na nás čeká. Čtyři lidé už jsou shromážděni kolem luxusních čalouněných lehátek rozestavěných pod obrovským bílým baldachýnem. Jsou to dva kluci a dvě holky. Všichni jsou tmavě opálení. Smějí se a popíjejí drahé koktejly, jako by tohle bylo jejich už čtvrté po sobě jdoucí léto na prázdninách v Saint-Tropez. Jeden kluk má paže pokryté rukávy tmavých tetování. Jedna holka má zlaté kruhy v uších velikosti mých pěstí. Všichni vypadají starší než my. Vypadají víc cool. Vypadají v tomto hyper-bohatém prostředí naprosto uvolněně.

A já? Já vypadám jako zoufalá panna s tajným daddy kinkem. V klitorisu mi tepe tak silně, že bych mohla na té týkové palubě rovnou omdlít.

Chloe mi na ně ukáže. Pojme představování jako vojenský nástup.

„Tak jo, tohle je Jace. Ten je můj. Nesahej na něj, jinak tě zavraždím. Tohle jsou Gavin a Brooke. Rozcházejí se tak třikrát denně, takže se prostě jen usmívej a přikyvuj, když se hádají. A to jsou Phoebe a Nico. Jsou do sebe otravně zamilovaní a do třetího dne je pravděpodobně budeš chtít hodit přes palubu.“

Zvednu roztřesenou ruku. Zamávám skupince. Udržuji si zdvořilý úsměv. Přikyvuji ve správných momentech. Řeknu něco zdvořilého na pozdrav. Ani si nepamatuji, jaká slova se mi na rtech zformovala. Můj mozek je naprosto usmažený. Hlavu mám plnou tmavých vlasů, širokých ramen a dominantní energie Alfy.

Má ústa se otevřou. Další slova, co mi vyjdou z krku, obejdou můj mozek.

„Tvůj táta vypadá fakt vypracovaně.“

Panebože.

Ticho v mé hlavě je ohlušující. To jsem právě řekla? Řekla jsem to. Fakt jsem to řekla nahlas. Jí. Jeho dospívající dceři. Na veřejnosti. Obklopena jejími staršími přáteli. Chci natáhnout ruku a posbírat ta slova ze vzduchu. Chci si je nacpat zpátky do krku. Ale už tam visí. Ta věta působí lepkavě a úchylně a nemožně na to, aby se dala vysvětlit. Ztuhnu na místě. Z tváře se mi vytratí krev. Žaludek se mi propadne na palubu.

Chloe otočí hlavu. Podívá se na mě přes růžové sluneční brýle. Zvedne jedno dokonale klenuté obočí. Vypadá, že slyšela přesně to, co jsem řekla. Laskavě mi nabízí pětivteřinové okno, abych to prohlášení vzala zpátky, než ta situace začne být divná.

Žíly mi zaplaví panika. Znovu otevřu ústa.

„Teda ne nějakým divným způsobem! Jen říkám, že to vypadá, že se o sebe stará. Jakože je ve formě. Na svůj věk. Ne že by byl starej. To jsem nechtěla říct. Myslela jsem tím jen, že kdyby to nebyl tvůj táta, lidi by si určitě mysleli, že je to nějakej žhavej bejvalej voják, co běhá nahoře bez po lese nebo tak něco. Ne že bych si představovala, jak běhá. Teda ne často. Možná jednou. Nebo dvakrát.“

Mluvím rychleji než rychlovlak. Žvaním jako idiot. Zakopávám o vlastní jazyk. Chci se jít utopit do hlubokého modrého moře. Chci hned teď přeskočit kovové zábradlí. Přivážu si ke kotníku těžkou železnou kotvu. S radostí klesnu na dno oceánu, abych unikla tomuhle ponížení. Ruce po stranách svírám v pevné pěsti. Nehty se mi zaryjí do dlaní.

Chloe nevypadá nijak pobouřeně. Jen se zasměje. Je to plný, upřímný, bublavý smích. Zakryje si ústa svou pěstěnou rukou.

„Panebože, Sieno. Ty seš fakt divná.“

Na vteřinu pevně zavřu oči. Ten žár ve tvářích je k nevydržení.

„Takhle jsem to nemyslela.“

Zašeptám lež. Myslela jsem to přesně tak. Myslela jsem to víc než cokoliv jiného, co jsem za celý svůj život řekla. Obě to víme.

Mávne rukou ve vzduchu. Mou paniku bez námahy zažene. Otočí pozornost k barmanovi, který opodál míchá drinky.

„To je v pohodě. To říká každej. Moje kámošky mu dřív říkaly Alfa Taťka a já se chtěla odplazit do nějaký díry a chcípnout.“

Alfa Taťka.

Ta slova se mi odrážejí v lebce. Alfa Taťka. Ten titul k němu dokonale sedí. V mozku mě zasáhne představa, jak se dožaduje poslušnosti. Je můj.

Kunda mi pulzuje tak silně, že musím pevně stisknout čelisti, abych nekňučela nahlas. Bolest mezi mýma nohama je ostrá a naléhavá. Těžká, hromadící se vlhkost mi prosakuje hlouběji do krajkových kalhotek. Mokro se mi roztéká po stehnech. Vydám ze sebe nervózní, zadýchaný smích. Zastrčím si zbloudilý pramen vlasů za ucho. Zoufalým způsobem se snažím předstírat, že moje tvář nehoří rudě jako řepa.

„No, to chápu. Rozhodně z něj vyzařuje něco z té mocenské věci.“

Chloe pokrčí svými štíhlými rameny. Usrkne z vysoké sklenice, kterou jí někdo podal. Opře se o polstrované opěradlo lehátka.

„Cvičí každý ráno. Jako posedlej. Vstává v pět ráno. Zvedá těžký váhy. Běhá v hlubokým písku. Bojuje na zahradě s imaginárníma lidma, jako by trénoval na nějakou brutální válku. Ani nepoužívá sluchátka. Prostě jenom vrčí.“

Vrčí.

Můj mozek exploduje na milion ostrých kousků. Celé moje tělo se promění v jednu obří, zející potřebu. Po páteři mi přejede zvířecí mráz. V mysli mi bleskne obraz Vaughna, jak se potí v raním světle svítání. Myšlenka na to, jak se mu z krku dere hluboké, z hrudi dunící vrčení Alfy, mi podlamuje kolena. Vydám ze sebe ubohý zvuk. Je to napůl zalapání po dechu, napůl písknutí a napůl vzdech. Maskuji ten mokrý zvuk celkem bídně za zakašlání. Zakryji si ústa rukou. Modlím se k Bohu, aby to nikdo přes pulzující basy z palubní hudby neslyšel.

„Zní dost intenzivně.“

Vytlačím ta slova ven. Můj hlas je chraplavý. Nevím, co jiného mám říct, aniž bych začala řvát, že chci, aby mě ohnul přes to leštěné dřevěné zábradlí a vyprcal mě do němoty. Chci, aby svýma rukama svíral moje boky. Chci, aby mi vrčel do krku.

„Co se disciplíny týče, je jako psychopat.“ Chloe dál pokračuje v mluvení. Nemá ani tušení, co její slova dělají s mým tělem. „Všechno to Alfa chování. Vždycky musí mít absolutní kontrolu. Dokonce i nad svým vlastním tělem. Občas je to děsivý. Ale jo. Je to hot, hádám. Teda jestli jsi na děsivý chlapy s emocionálním poškozením.“

Oh, to jsem. Fakt jsem.

Jsem agresivně úchylná na děsivé muže s emocionálním poškozením. Chci muže, co má na předloktích silné, vystouplé žíly. Chci muže se zádumčivýma, panovačnýma taťkovskýma očima, které sledují každý můj pohyb. Chci muže s pěstmi tak velkými, že dokážou úplně obejmout mé křehké hrdlo. Chci, aby mě škrtil, zatímco mě donutí sténat do luxusních polštářů v jeho kajutě. Chci cítit, jak mi ten jeho masivní, spalující uzel bobtná hluboko v mé těsné kundě. Chci, aby roztáhl mé stěny. Chci, aby si přivlastnil mé holé tělo, dokud nebudu vzlykat z té intenzivní slasti. Chci, aby mě zničil.

Dýchám trhaně. Hruď se mi zvedá a klesá v krátkých, zoufalých nárazech. Můj pohled se rozostří. Slepě zírám na dřevěnou palubu pod svými sandály. Jsem ztracená ve špinavé, ponižující fantazii. Prakticky cítím, jak mě jeho těžké, dominantní tělo drtí do matrace. Cítím fantomové pnutí jeho tlustého, neústupného ptáka, jak vklouzává do mého vlhkého středu. Moje vnitřní svaly se kolem toho pomyslného průniku pevně stahují.

„Sieno?“

Chloe zběsile mává rukou před mým obličejem. Rychlý pohyb mě vytáhne z té stoky. Přiskočím zpět do reality. Rychle mrkám. Zavrtím hlavou, abych z ní dostala ty zvrhlé obrazy.

„Cože?“

„Zasekla ses.“

„Promiň.“ Odkašlu si ztuhlý krk. Snažím se stát normálně. Snažím se ignorovat vlhkost, co mi stéká po vnitřní straně stehen. „Asi jet lag.“

Přikývne. Přes lesklé rty se jí roztáhne široký, chápavý úsměv. Dloubne mě do žeber.

„Nebo možná jen přemýšlíš nad tím, jak si brzo zašukáš. Ty panno.“

Zabodnu do ní pohled. Snažím se potlačit červeň, která se mi plíží po krku nahoru.

„Nenávidím tě.“

Zachechtá se. Ten jasný zvuk mi rve uši. Znovu mě pevně popadne za zápěstí.

„Pojď. Seženeme ti drink, než budeš dál přemýšlet nad tím, jak si zašukat.“

Nechám ji, ať mě táhne přes sluncem zalitou palubu k zářícímu otevřenému baru. Slepě ji následuji. Sandály mi klapou o dřevo. Usměju se na barmana. Přijmu studenou sklenici, kterou mi vloží do roztřesené ruky. Otevřu prsty kolem oroseného skla. Ale můj mozek se odpojil. Je trvale zaseklý na jednom úžasném, špinavém obrazu.

Vaughn.

Pokrytý potem. Vrčící jako divoká bestie v ranním světle. Bez košile. Tlačící své tělo až na absolutní limit. Čistá, nefalšovaná, dominantní energie Alfy.

Kurevsky děsivý.

A celý můj.

Pomalu si loknu svého ovocného pití. Chladný alkohol mi vypaluje cestu suchým krkem dolů. Hledím na třpytivý modrý oceán táhnoucí se k obzoru. Hluboké odhodlání mi v hrudi tvrdne. Je mi jedno, co to bude stát. Je mi jedno, jaká jsou pravidla. Je mi jedno ten věkový rozdíl nebo skutečnost, že je to otec mé nejlepší kamarádky. Zahraju se svými kartami naprosto přesně. Vyčkám na perfektní okamžik. Strhnu z něj tu děsivou kontrolu Alfy. A získám toho zpoceného, dominantního muže pro sebe.