~Damian~

Tuhle sračku jsem si naplánoval.

Zabořil jsem ptáka až po kořen ve Vanesině mokvající kundě, jejíž stěny se kolem mě pořád svíraly, jako by se mě snažila do sucha podojit i ve chvíli, kdy kolem nás končil svět. Pára byla hustá, pleskání naší kůže mi pořád doznívalo v uších, ale na ničem z toho už nezáleželo.

Aria stála ve dveřích, ručník jí visel z prstů, jako by zapomněla, jak se drží,