~Pohled Ariy~

Vešel dovnitř, jako by mu to tu patřilo, a tiše za sebou zavřel dveře. Očima přejel pokoj a pak se zastavil na mně, jak tam sedím na podlaze jako naprostá troska... s rudým obličejem, všude samé slzy, vlasy přilepené k mokrým tvářím. Vypadal klidně. Až příliš klidně. Téměř… spokojeně.

„Holčičko,“ řekl.

„Vypadáš na hovno.“

Na vteřinu jsem na něj zírala, jak se šok mění v čirou zuřivos