„Přestaň mi tak říkat!“ zaječela jsem ještě hlasitěji, popadla nejbližší věc — svůj polštář — a mrštila jím po jeho hlavě. Neškodně se odrazil od jeho hrudi, ale díky tomu jsem se cítila o maličko líp. „Už nejsem tvoje holčička! Nenávidím tě! Vypadni kurva z mýho pokoje, než zavolám ochranku! Jsi důvod, proč mě vyhazujou ze školy a proč mě moje rodina každou chvíli vydědí!“

Ani neucukl. Místo toho