Nezastavuje se přede mnou. Muž s ledovým pohledem proklouzne těsně kolem mě a zanechává za sebou slabou, omamnou stopu drahé kolínské a surové elektřiny. Zaujme své určené místo po boku ostatních mládenců přímo naproti květinami vyzdobenému oltáři a natočí svá široká ramena směrem k uličce. Divoký příval adrenalinu v mých žilách pomalu ustupuje a je nahrazen přetrvávajícím, nepopiratelným horkem, které se usazuje hluboko v mé hrudi.

To musí být Darius Valmont. Luciův záhadný mladší bratr.

Zblízka je tento muž živoucím, dýchajícím lidským mistrovským dílem. Jeho tvář se vyznačuje ostrými, aristokratickými rysy, které vypadají jako vytesané z neúprosného mramoru. Ty pronikavé ledově modré oči v sobě skrývají temnou, ohromující auru, z níž vyzařují generace starého bohatství a nelítostné moci. Na sobě má černý oblek šitý na míru, který se s dokonalou přesností obepíná kolem jeho svalnaté postavy a našeptává cosi o osobním krejčím a neomezeném bankovním účtu. Stojí s arogantní lehkostí a ovládá prostor kolem sebe, aniž by se o to byť jen snažil. Plápolavé světlo svíček z oltáře zachycuje ostrou linii jeho čelisti, díky čemuž vypadá zničujícím způsobem pohledně.

S námahou odtrhnu pohled a zírám přímo před sebe na květinovou výzdobu. *Dávej pozor, Gemmo. Tohle je velká chvíle tvé matky.*

Máma s Luciem stojí pod třpytivým baldachýnem hvězd. Oceánský vánek šustí bílými růžemi a nese přes oltář sladkou vůni jasmínu. Vyměňují si upřímné, romantické sliby a tiše k sobě promlouvají v soukromé bublině čisté radosti.

Snažím se naslouchat oddávajícímu. Snažím se soustředit na obřad a na krásné sliby, které tu zaznívají. Moje oči však mají svou vlastní, vzpurnou mysl.

Ukradnu si kradmý pohled přes oltář.

Darius se dívá přímo na mě.

V hrudi mi vzplane další záchvěv horka. Rychle sklopím zrak na své ruce, zatímco mi srdce zběsile buší do žeber. *Přistihl mě?* Čekám několik útrpných vteřin a nechávám slavnostní slova slibů přeplavit ztichlý dav. Říkám si, že to byla jen náhoda. Prostě jen přejížděl pohledem dav. Ve skutečnosti se na mě nedíval.

Zariskuji další pohled.

Jeho pohled zůstává přikovaný k mému. Jsme chyceni v tiché, elektrizující hře kradmých pohledů. Na tvářích mi plane divoký ruměnec, který zahřívá mou pokožku pod chladným nočním vzduchem. Nakloní hlavu o zlomek milimetru a jeho rty se stočí do vědoucího, zničujícím způsobem magnetického úsměvu. Ví naprosto přesně, co dělá. Dává naprosto jasně najevo, že si je vědom, že mě přistihl, jak na něj zírám, a užívá si ten účinek, který na mě má.

Kousnu se do spodního rtu, neschopná odvrátit zrak, lapená v ledově modré intenzitě jeho pohledu, dokud dav nepropukne v potlesk.

Obřad končí. Napětí polevuje. Hosté se z tiché úcty u oltáře přesouvají do přepychových prostor hostiny, připravených na pěstěných trávnících. Orchestr začne hrát svižnou hudbu, která se nese nad burácejícími vlnami v dálce, a číšníci se proplétají mezi bavícím se davem a nesou stříbrné tácy s předkrmy.

Zamířím si to rovnou k baru. Potřebuji uniknout před tím utkvělým pohledem. Popadnu vychlazenou sklenku šampaňského a dlouze se napiju v zoufalém pokusu uklidnit své pocuchané nervy. Bublinky mi na jazyku praskají, ostré a studené, ale můj tep se odmítá zpomalit.

Než stihnu polknout druhý doušek, dav se rozestoupí. Lenora Valmontová ke mně rázným krokem kráčí.

Bulvár ji nazývá tamní ledovou královnou a když teď stojím tváří v tvář své nové, zastrašující nevlastní babičce, chápu proč. Na sobě má stříbrnou róbu, která ladí s jejím pověstně chladným, nepřístupným vystupováním, a látka se pod řetězy žárovek třpytí jako tekutá rtuť. Její držení těla je prkenné, její výraz nečitelný, když se zastaví přímo přede mnou.

„Dobrý večer,“ pozdraví Lenora. V jejím hlase je chlad, který směle konkuruje ledové sklence v mé ruce. „Vy musíte být Gemma. Luciova nová nevlastní dcera. Vítejte v rodině.“

„Dobrý večer, Lenoro. Děkuji.“ Věnuji jí zdvořilý úsměv a zoufale se snažím skrýt svou nervozitu.

Její pronikavý pohled mě celou přejede, analyzuje a hodnotí každý kousek mého postoje. Její chování roztaje jen o nepatrný zlomek, ale oči zůstávají ostré. „Lucius se zmínil, že jste nedávno odmaturovala na střední škole. Jaké jsou vaše ambice, Gemmo? Nebo se hodláte jen nechat unášet proudem teď, když se vaše matka přivdala do naší rodiny?“

Ztuhnu. Ze zoufalé snahy nepůsobit jako naivní, prospěchářské dítě, narovnám ramena a zvednu bradu. „Mám v plánu tvrdě pracovat. Na podzim nastupuji na vysokou školu.“

„Opravdu?“ Zvedne elegantní obočí. „A co přesně budete studovat?“

„Mám konkrétní plány studovat environmentalistiku na Stanfordově univerzitě,“ vysvětluji a udržuji svůj hlas pevný a sebevědomý. „Chci se zaměřit na energetická studia a klimatické změny.“

Lenoře se zúží rty, když tu informaci zpracovává. „Ušlechtilá snaha. Naše planeta potřebuje své bojovníky. Máte na mysli nějakou konkrétní kariérní cestu, nebo je to jen drahá fáze?“

Konverzace začíná nabírat na nepříjemné intenzitě. Otevřu ústa, abych obhájila své ambice, připravena vyjmenovat své cíle ohledně stáží, když těžkým napětím pronikne povědomý hlas.

„Gemmo, zlatíčko! Vidím, že ses seznámila s Lenorou.“

Máma se snese jako anděl strážný. Má na sobě úchvatné hedvábné svatební šaty a její tvář září čirou radostí. Zářící absolutní hrdostí mi obklouzne paží pas a vyhladí ono škrobené seznamování.

„Právě jsme probíraly její budoucnost,“ říká Lenora neutrálním tónem. „Vaše dcera si vybrala environmentalistiku na Stanfordu. Tuto volbu chválím.“

„Jsem na ni tak pyšná,“ říká matka a zachraňuje mě těsně předtím, než se mé vrozené rozpakování plně zmocní naší interakce. „Na to oznámení o přijetí neuvěřitelně dřela. Nemůžu uvěřit, že moje malá holčička roste tak rychle a míří do Kalifornie.“

Cítím, jak mi znovu hoří tváře pod mateřskou chválou, ale úleva z matčiny ochranné přítomnosti má krátkého trvání.

Přichází chvíle, kterou jsem v tichosti očekávala a které jsem se děsila. Vzduch se změní. Okolní hlahol kolem nás se zdá být utlumenější.

Darius se blíží k našemu malému kruhu.

Zblízka je tento notoricky známý miliardářský rebel ještě zničujícněji hezčí než z dálky. Pohybuje se se stejným arogantním naparováním, predátor nenuceně se procházející po zahradní slavnosti. Je neuvěřitelně široký v ramenou a tyčí se nad námi ostatními. Když zvedne ruku, aby si odhrnul z čela neposlušný pramen tmavých vlasů, zahlédnu dráždivý záblesk tmavého tetování vykukujícího ze zářivě bílé manžety jeho košile na míru. Výrazný černý inkoust na pozadí jeho opálené pleti vyšle další vlnu horka přímo do mého nitra.

Vyzařuje z něj magnetická, téměř gravitační přitažlivost, díky které si začnu trapně intenzivně uvědomovat své vlastní tělo. Náhlé horko, které se mi vžene do žil, překoná logický hlas v mé hlavě. *Je téměř dvakrát tak starý jako ty,* připomíná mi ten hlas. *Je mu pětatřicet. Technicky vzato je to tvůj nový nevlastní strýc.*

Nic z toho však nezabrání tomu, aby se mi nezatajil dech v hrdle.

Darius se zastaví vedle mě a přináší s sebou výraznou vůni drahého bergamotu a cedrového dřeva. Vymění si se svou matkou krátký, strnule formální pozdrav.

„Matko,“ řekne a nabídne ostré kývnutí. „Oslava je docela úspěšná. Všichni jsou ve výborné náladě.“

Lenora krátce souhlasně přikývne. „Vskutku. Už ses stihl pobavit se Stricklandovými a markýzi z Blackwoodu, Dariu?“

Darius její otázku ignoruje a obrátí plnou pozornost na mou matku. S nenuceným šarmem vykouzlí oslnivý úsměv. „Evelyn. Dnes večer vypadáš úchvatně. Přemýšleli jste s mým bratrem ještě o mé nabídce?“

„Nabídce?“ ptá se máma, chvilkově rozptýlená.

„Ta otevřená pozvánka pro novomanžele, aby strávili líbánky na mém rozlehlém panství na Francouzské riviéře,“ připomíná jí Darius hlasem jemným jako samet. „Leží přímo na útesech. Ideální pro tichý, romantický útěk.“

„Ach, Dariu, to je od tebe velkorysé a laskavé,“ říká máma s očima doširoka otevřenýma. „Zatím jsme se přesně nerozhodli, jaké máme plány, ale...“

Zatímco mluví s mou matkou, Darius nenápadně otočí hlavu. Jeho ledově modré oči se zabodnou do mých. Přímo na mě mrkne, rychlé, spiklenecké zatřepetání řas.

„Je to rozlehlé historické sídlo,“ dodává Darius hravě, aniž by se mnou přerušil oční kontakt. „Je tam více než dost místa na to, aby se Gemma mohla přidat. Může snadno uniknout těm až nevolnost vyvolávajícím, láskyplným hrdličkám a užít si pobřeží po svém.“

Ta narážka mi vyvolá divoké mrazení v břiše. Při pomyšlení, že bych se s ním potulovala po prázdných chodbách odlehlého francouzského sídla, se mé sevření kolem sklenky se šampaňským prohloubí.

„Budu to muset probrat s Luciem,“ říká máma, naprosto nevědomá té tiché výměny, která se odehrává přímo vedle ní. Než stačí pokračovat, z dálky od tanečního parketu na ni zběsile mává jeden vzdálený bratranec. „Ach, omluvte mě na malou chvilku. Musím jít pozdravit tetu Claru, než odejde.“

Máma s nadšením odchází a nechává mě tu uvízlou ve vysoce nabitém trojúhelníku s Dariem a Lenorou. Ochranný nárazník je pryč.

Darius se ke mně plně natočí. Jeho ledově modré oči jiskří čirou rošťáckostí. Popojde blíž, mírně se nakloní a jeho tyčící se postava vpadne do mého osobního prostoru tím nejlepším možným způsobem.

„Gemma, že ano?“ začíná a jeho hlas klesne o oktávu. Hravě se pokouší vypočítat přesnou povahu našeho bizarního nového rodinného vztahu. „Ještě jsme se formálně neseznámili. Tak se na to podíváme... Lucius si vzal tvou matku. To z tebe dělá mou... co?“ Přemýšlí nahlas a jeho pohled klouže po mé zrudlé tváři. Zkouší ta slova na jazyku a pomalu je protahuje. „Nevlastní neteř-švagrovou?“

„Jasně, hádám, že to by šlo,“ odpovím vtipně a napiju se šampaňského, abych skryla své třesoucí se ruce.

„Lucius o tobě neustále básnil,“ pokračuje Darius. Blýskne zlomyslným úšklebkem, ze kterého se mi tep rozběhne na sto mil v hodině. Jeho pohled je intenzivně zapíchnutý do mého a sleduje ruměnec šířící se po mé hrudi. „Nezmínil se ale o té ‚překrásné‘ části.“

Zadrhne se mi dech. Ten troufalý kompliment mě zasáhne přímo do hrudi a ukradne mi vzduch z plic.

Vedle nás Lenora hlasitě protočí panenky. Ledovou královnu synovy výstřelky nijak nebaví. Okamžitě ho okřikne ostrým, varovným tónem.

„Přestaň s tím, Dariu,“ odsekne Lenora. „Ty nestoudný flirte. Tahle dívka je tabu. Je to rodina.“

Darius nezaváhá ani na vteřinu. Neukročí zpět. Neodvrátí ode mě zrak.

„Je?“ odsekne. Jeho rty se stočí do zlomyslného, hluboce uličnického úsměvu, který ignoruje její přísné varování. „Možná podle zákona. Ale ne pokrevně.“

Ta slova visí ve vzduchu, těžká zakázaným příslibem. *Ne pokrevně.*

Lenora ze sebe vydá frustrovaný povzdech a hravě ho plácne do paže. „Ty žiješ jen pro to, abys přidělával problémy.“

Darius matčino kárání s lehkostí smete smíchem. Jeho hluboké, zvučné zasmání rezonuje v úzkém prostoru mezi námi. Navzdory svým nervům a zastrašující přítomnosti matriarchy se neubráním upřímnému zachichotání nad jejich zábavnou a chaotickou dynamikou. Působí to skoro normálně. Připadá mi to zábavné, lehké a nebezpečně vzrušující zároveň. Vzhlédnu k Dariovi, připravená vypálit sarkastickou repliku ohledně jeho hrozných flirtovacích schopností.

A to až do chvíle, kdy náhlé a drsné přerušení roztříští křehkou intimitu tohoto okamžiku.