Při pohledu na tu děsivou rychlost Dariusových pohybů se mi do žil vlije příval adrenalinu. V mžiku oka je u Arthura a násilí, které se přede mnou rozpoutá, je naprosto hrůzné. Arthur je vržen proti zdi s takovou silou, že se žalářem rozlehne odporné křupnutí lámajících se kostí. Krk má jasně zlomený, hlavu v nemožném úhlu, jednu paži vykloubenou z jamky. Na zdi zůstala krvavá šmouha tam, kde jeho