Pospíchám stinnými chodbami hradu a každý krok je zoufalým pokusem uniknout ze zrádného labyrintu, který mě drží v zajetí. Bosé nohy mi pleskají o studený kámen, zatímco mě vede mihotavé světlo modrých pochodní. Zdmi prosakují slabé tóny hudby a smíchu, připomínající mi hodovníky na Plese krvavého měsíce v samém srdci tohoto zvráceného hradu, kde oslavují vzestup mé matky ze stavu pouhého smrtelní