Jsem všude a nejsem nikde. Proplouvám stínovou krajinou, prostorem někde mezi. Čas ztrácí význam, když se vznáším na vlnách nicoty, uvízlá v limbu napůl cesty mezi spánkem a smrtí.

Jsem mrtvá, nebo se mi to jen zdá?

Zemřela jsem v ohni... Určitě. Není možné, aby někdo přežil takové upálení zaživa. Ale pokud jsem mrtvá... proč slyším hlas své matky, jak mě volá jménem, nejdřív tiše, pak hlasitěji