Pouto druhů.

Ta slova visí těžce ve vzduchu a zmrazují mi krev v žilách, když vnímám Dariusovu ledovou reakci.

Do prdele. Do prdele, do prdele, do prdele, do prdele.

Jak mu ta situace dochází, Darius se na Rykera dívá se směsicí úžasu, vzteku, nenávisti a možná i trochu žárlivosti.

Ryker si toho mezitím nevšímá, sedí na kraji mé postele a drží mě za ruce. Očima si prohlíží mé tělo, na okamžik s