Kaelia

Pomalu jsem si mnula ušní lalůček, což byl můj podvědomý zvyk, kdykoli mi něco nesedělo, ale nemohla jsem přesně přijít na to co. Pod kůží mě zvláštně svrbělo, jako by na mě někdo, někde, myslel až příliš intenzivně.

Vedle mě si Zoey toho drobného pohybu všimla, naklonila hlavu a starostlivě stáhla obočí.

„Děje se něco?“ zeptala se tiše.

Pokrčila jsem rameny a nechala ruku klesnout zpět k