Avery

Zůstali jsme takhle dlouhou chvíli, zahaleni do náruče toho druhého, pouto mezi námi spokojeně broukalo. Rykerova ruka mi na zádech kreslila pomalé, uklidňující kruhy a já cítila, jak z jeho těla vyprchaly poslední zbytky napětí.

„Měli bychom jet domů,“ zamumlal mi do vlasů hlasem stále zhrublým emocemi. „Už jsem všechno zařídil – z odpoledního vyučování jsi omluvená a já tě chci mít někde v