Avery

Po obědě Ryker trval na tom, že mě vynese po schodech nahoru. Slabě jsem protestovala, ale pravdou bylo, že jsem měla nohy jako z vody a schody se mi zdály nemožně strmé. Snadno mě zvedl, jednu paži pod mými koleny a druhou mi podepíral záda, a já se s ulehčením opřela o jeho hruď.

„Nemusíš pro mě dělat všechno,“ zamumlala jsem mu do košile.

„Já vím.“ Hlas mu zaburácel hrudníkem a vibroval p