Avery

Kočár sebou trhl vpřed, kola křupala na štěrku, když se konvoj dal do pohybu. Sledovala jsem, jak se brány Akademie vzdalují, známé kamenné zdi a klenutá okna mizely v dálce, a v hrudi jsem cítila zvláštní tlak – napůl očekávání, napůl obavy.

*Tohle zvládneš,* řekla jsem si pevně. *Už jsi dokázala, že sem patříš. Teď to dokaž znovu.*

Skrze pouto jsem vnímala Rykerovu přítomnost jako tichý te