**Elysia**

"Počkat—co?!" vypísknu. Zvuk se mi vydere z hrdla, syrový a nevybroušený. Můj mozek před tou informací couvá a plošně odmítá zpracovat tu bombu, kterou mi právě hodil na klín. "To nedává absolutně žádný smysl. Ten muž venku mě nazval Elysia Castiglione. To jméno neznám. Jsem Marino. Vždycky jsem byla Marino."

Ruce svírají okraj koženého polštáře, klouby mi bělají na kost, jak se snažím