Valeriin úhel pohledu

Jak jsme jeli, jemné vrnění vozu mě ukolébalo do neklidného spánku. Noční můry však nikdy nebyly daleko, plné záblesků z Borealu – chladné a neúprosné, přesně tak, jak se chovali ke mně.

V mysli se mi znovu přehrávaly ty nejkrutější chvíle a nutilo mě to sebou cukat, když jsem si vybavovala jejich tváře, prázdné sliby, ten způsob, jak se proti mně bez sebemenšího zaváhání obr