Ta otázka mě přiměla ztuhnout. Pomalu jsem zavrtěla hlavou a doufala, že se tím nic nezmění. „Nemám vlka,“ řekla jsem tiše. „Doufám, že to... není problém.“

Zamyšleně naklonil hlavu, ale v jeho výrazu nebyl žádný soud. „Něčeho zvláštního jsem si ale všiml,“ řekl a oči se mu soustředěním zúžily. „Tvé oči – září neonově zeleně, když jsi rozrušená. Ale nemáš vlka?“

„Bývaly hnědé. Změnily se... zničeh