Pohled Lysandry

Moje svatební šaty se k oltáři nikdy nedostaly.

Roztrhané vrstvy bílého hedvábí se mi pletly kolem lýtek, krutý výsměch tomu, čím měl dnešní den být. Dřevěný kočár rachotil kupředu, kola narážela do každého výmolu na cestě, což mi otřásalo páteří. Sevřela jsem čelisti. Zabodla jsem pohled do roztříštěné stěny naproti mně, sáhla hluboko do svého nitra a donutila svůj temný oheň povstat. Potřebovala jsem jiskru. Jen jedinou jiskru.

V žilách mi zaproudila magie. Těžký kov Pout prázdnoty, zamčený kolem mých zápěstí, okamžitě vzplanul spalujícím žárem. Kov se mi zařízl do kůže a sežehl ji. Stísněný prostor naplnil pach mého vlastního pálícího se masa. Lapa po dechu jsem ucukla, bolest zatlačila mou magii zpět do nicoty.

Než jsem se stihla nadechnout, abych svým věznitelům proklela, kočár s trhnutím zastavil.

Těžké dřevěné dveře se rozletěly. Dovnitř vtrhl mrazivý vzduch a na pažích mi naskočila husí kůže. Zamrkala jsem proti náhlému, ostrému světlu. Hrubé, nemilosrdné ruce sáhly dovnitř a popadly mě za kotníky.

Vytáhli mě pozpátku. Třísky z podlahových prken mi do stehen vyryly krvavé rýhy, jak jsem se kroutila a divoce kopala. Podpatky jsem narážela do rámu, ale sevření mě drželo jako železo.

Vytáhli mě ven na mrazivé nádvoří. Kolem nohou mi zaklapla další sada těžkých kovových Pout prázdnoty. Mechanismus cvakl a spalující žár mi uzamkl kotníky k sobě, čímž zpečetil mou bezmoc.

"Pusťte mě!" křičela jsem a zmítala se v hlíně a pálícím kovu. "Máte nesprávnou osobu! Museli jste si mě s někým splést!"

Muži, kteří se nade mnou tyčili, ani neucukli.

"Jsem Lysandra Rydel," dožadovala jsem se a nutila svůj hlas, aby přehlušil kvílející vítr. "Dcera vévody Rydela. Budoucí korunní princezna. Uvědomujete si, co jste udělali? Můj otec vás nechá stáhnout z kůže. Korunní princ Darius vás vypátrá a do jednoho povraždí! Vaše rodiny lehnou popelem!"

Zírala jsem vzhůru na kruh maskovaných tváří. Ve studeném vzduchu viselo ticho, přesně tak dlouho, aby se mi v hrudi zažehla zoufalá jiskřička naděje. Možná si uvědomili svou chybu. Možná pochopili, jaký hněv na sebe právě přivolali.

Pak se jeden muž zasmál.

Přidal se další hlas. Tiché, přezíravé uchechtnutí se mi prohnalo po kůži a zanechalo v hrudi prázdnotu. Bylo jim to jedno. Věděli naprosto přesně, kdo jsem.

Bez varování mě za paže popadly tlusté ruce. Vytáhli mě na nohy a pak mě brutálně mrštili zpátky na zem.

Bokem jsem narazila na zmrzlou zem. Náhlý náraz mi vyrazil dech z plic v ostrém, bezmocném vzlyku. Páteří mi projela bolest. Stulila jsem se do klubíčka, syčela skrz zuby a zoufale se snažila natáhnout vzduch zpátky do plic. Nad mou hlavou se dál rozléhal krutý smích.

"Rydelová?" ušklíbl se drsný hlas.

Těžká ruka se mi vpletla do havraních vlasů. Trhl mi hlavou dozadu a kroutil mi krkem, dokud mi páteří nešlehla bolest. Strážný se naklonil blíž. Vznášel se tak odporně blízko, že jsem cítila, jak mi jeho horký dech omývá tvář. Smrděl jako hnijící maso a zatuchlý tabák.

"Rydelku jsem ještě nikdy neochutnal," zamumlal a pomalu si přejel jazykem po popraskaných rtech v groteskním očekávání.

V břiše mi doběla vzplanul hnus. Nahromadila jsem v ústech sliny a plivla mu přímo do obličeje.

V tichém nádvoří se rozlehlo vlhké mlasknutí. Na zlomek vteřiny svět naprosto ztichl.

Jeho výraz se zkřivil do čiré zuřivosti. Hlasitě a ostře zaklel, stáhl svou tlustou paži dozadu a pevně sevřel pěst, aby mi uštědřil drtivou ránu. Připravila jsem se na náraz.

"Nedělej to," prořízl napětí jiný hlas. Vpřed vystoupil vyšší muž. "Zničíš jí obličej. Náčelník je má rád hezké. Jen počkej do půlnoci. Pak se nabažíš dosyta."

Strážný ztuhl. Hruď se mu zvedala těžkými nádechy, jeho tmavé oči se vpíjely do mých. Hřbetem špinavé rukavice si setřel plivanec z tváře. Odepřen úderu do mého obličeje, vrazil svou těžkou botu s ocelovou špičkou přímo do mých spoutaných nohou.

Holeněmi a koleny mi explodovala bolest.

Zasyčela jsem, se zatnutými zuby jsem se snažila přitáhnout nohy k hrudi, abych se chránila. Ve chvíli, kdy jsem se pohnula, Pouta prázdnoty vzplála ještě víc a vypálila mi do rozedřené kůže ohnivé kruhy. Zhroutila jsem se zpět do hlíny, paralyzovaná agónií.

"Špinavá děvko," zamumlal strážný. Pevněji mi sevřel vlasy a trhl mnou vzhůru.

Nohama jsem sotva škrtala o zem. Táhl mě kupředu za vlasy, mé tělo bezmocně naráželo do jeho boku. Drápala jsem ho do tlustého předloktí. Snažila jsem se vykroutit, ale pouta mě okradla o magii i sílu. Prsty mi klouzaly po jeho zbroji.

Vlekl mě úzkou, temnou chodbou lemovanou vlhkými kamennými stěnami. Dorazili jsme k těžkým dřevěným dveřím. Rozrazil je a vhodil mě dovnitř.

Zavrávorala jsem kupředu a dopadla na kolena na tvrdou kamennou podlahu. Uprostřed malé, vlhké místnosti stály dvě ženy a čekaly.

"Umyjte ji," štěkl strážný. Pustil mé vlasy a otřel si ruku o kalhoty. "Náčelník se chce dnes v noci bavit."

Dveře se s prásknutím zavřely. Zámek cvakl.

Odrazila jsem se od podlahy a zoufale se vrhla ke dveřím. V krvi mi sváděla bitvu panika se zuřivostí. Pálící kov na zápěstích mi byl ukradený. Musela jsem se dostat ven.

Ženy mě chytily dřív, než jsem udělala dva kroky. Byly silné, jejich stisky byly jako svěráky. Jedna žena mi tvrdě zkroutila levou paži za záda a tlačila kloub až na hranici vykloubení. Druhá mě udeřila zezadu do kolen těžkou dřevěnou tyčí a donutila mě sletět zpátky na zem.

"Chovej se slušně," odsekla vyšší žena. "Jestli se budeš bránit, bude to jen víc bolet."

Otevřela jsem ústa, abych vykřikla. Mezi rty mi nacpaly hrubou, drsnou látku s pachutí prachu a plísně. Žena roubík pevně utáhla, omotala mi tlustý provaz kolem zadní části hlavy a nemilosrdně ho zauzlovala. Hrubá látka mi tlačila na jazyk, odřízla mi hlas a zredukovala mou zuřivost na tlumené, dusivé chrčení.

Jejich ruce popadly mé zničené šaty. Rvaly z nich látku. Švy praskaly. Hedvábí se trhalo. Během vteřiny mě svlékly donaha. Mé roztrhané svatební šaty hodily do rohu jako odpadky. Do nahé kůže se mi zakousl mrazivý vzduch.

Táhly mě za paže přes podlahu a hodily mě do velké dřevěné kádě. Jak mé nahé tělo dopadlo na hladinu, ledová voda vyšplouchla přes okraj a rozlila se po podlaze.

Popadly kartáče s hrubými štětinami a drhly mi kůži bez špetky ohleduplnosti. Drsné štětiny mi škrábaly ramena, prsa, stehna, a měnily mou bledou kůži ve vztekle rudou a rozedřenou. Zmítala jsem se v ledové vodě, ale držely mě pod hladinou.

Když brutální mytí skončilo, vytáhly mě ven, kapající a třesoucí se. Přes ramena mi přehodily tenkou, kousavou deku – jen tak tak, aby mě zakryla, když mě nutily jít další dlouhou, temnou chodbou.

Došly jsme na konec chodby. Otevřely se další dveře.

Strčily mě dovnitř. Můj svět se zhoupl. Vyletěla jsem vpřed a narazila do masivní postele; mé nahé tělo dopadlo na matraci tak tvrdě, až těžký dřevěný rám zachrastil. Deka ze mě sklouzla a nechala mě obnaženou na tmavém povlečení.

Dveře se s prásknutím zavřely. Zapadla petlice.

Napínala jsem se proti těsnému roubíku v ústech, hrubý provaz se mi zařezával do koutků rtů. Tep mi bušil tak silně, až jsem cítila dunění v krku. Kroutila jsem zápěstími a snažila se je odtrhnout od sebe, ale kov Pout prázdnoty zrudl a spaloval další vrstvy kůže. Vykřikla jsem přes látku, ten zvuk byl tlumený a ubohý.

Panika vrcholila. Pláč mi nepomůže. Zmítání magii potlačující pouta nezlomí. Ležet tu a čekat na svého útočníka můj osud jen zhorší. Přinutila jsem se přestat bojovat s řetězy. Těžce jsem dýchala nosem, zírala na tmavý dřevěný strop a snažila se zformulovat plán.

Než jsem se stihla zamyslet, těžká železná klika se otočila. Dveře se s vrzáním otevřely.

Po podlaze se rozlilo matné světlo z chodby. Ve dveřích se objevila masivní, těžká postava a zablokovala světlo.

Nejdřív mě zasáhl ten pach. Ložnici zaplavila odporná vlna zkyslého potu, nemyté kůže a levného, pronikavého alkoholu. Zvedl se mi žaludek.

Muž vešel dovnitř. Podlahová prkna pod jeho vahou zasténala. Byl obrovský, jeho tělo bylo tlusté a ochablé, nesl si oteklou váhu muže, který žil z nestřídmosti, ne z boje. Mastné vlasy se mu lepily na čelo. Jeho nezaostřené oči se upřely na mou nahou postavu na posteli. Zaleskl se v nich syrový, bezstarostný, predátorský hlad.

Poprvé od přepadení roztříštil mou oslepující zuřivost skutečný strach. Chladná realita mé situace se mi zaryla hluboko do kostí.

Takhle to skončí? Jsem Lysandra Rydel. Budoucí korunní princezna. Svlékli mě donaha, spoutali pálícím železem a čekám v posteli špinavého cizince jako kus masa.

Do očí se mi draly slzy. V krku mě za tlustým roubíkem pálilo. Zírala jsem na jeho groteskní tvář, zoufale toužící po jakémkoli náznaku, že jde o omyl. Čekala jsem, až se dveře rozletí a do místnosti vtrhnou královské stráže.

Modlila jsem se k bohyni, kterou jsem od dětství ignorovala. Tiše jsem prosila svého mocného otce, aby mě našel. Prosila jsem prince Daria, aby tuto pevnost rozebral kámen po kameni a zachránil mě.

Náčelník se uchechtl. Ten temný, chraplavý zvuk mi drásal nervy.

Udělal těžký krok blíž. Jeho nestoudný pohled se mi táhl po holých prsou, dolů po břiše a zastavil se na stehnech. Tělo mi ztuhlo. Třásla jsem se pod čirým ponížením z jeho pohledu.

"Netvař se tak nadějně," zableptal, když zachytil zoufalý kmit mých očí ke dveřím. "Nikdo si pro tebe nepřijde."

Zazubil se a odhalil žluté, hnijící zuby. Užíval si hrůzu, která ze mě vyzařovala.

"Dnes v noci," prohlásil a svou tlustou rukou ukázal k matraci, "jsi jen moje hračka."

Přistoupil blíž k posteli. Dřevo protestně zavrzalo.

Instinktivně jsem se zakroutila. Ignorovala jsem spalující bolest v zápěstích a kotnících, plazila jsem se po matraci dozadu a odkopávala své spoutané nohy z jeho dosahu. Z rozedřeného hrdla se mi vydral tlumený výkřik.

Mé oči se upřely na jeho pas. Tlustými prsty šmátral po koženém opasku. Popadl jílec ostré dýky a vytáhl ji z pochvy. Ocel zachytila matné světlo svíčky.

Líně zbraň pozvedl a jeho tmavé oči kmitly zpět k mé tváři, aby odhadl mou reakci.

"Takže," řekl a přistoupil přímo na okraj postele. Matrace se prohnula, když těžkým kolenem zatlačil do rámu. "Co kdybychom začali tím, že tě necháme krvácet?"

Zatajil se mi dech.

Zoufale jsem kroutila hlavou, až mě z té síly rozbolelo za krkem. Snažila jsem se přitáhnout spoutané ruce nahoru, abych si zakryla hrudník, abych ochránila své zranitelné maso, ale pouta se mi vypálila hlouběji do zápěstí.

Špinavá čepel se vznášela blíž. Viděla jsem tmavé, zaschlé skvrny podél zrezivělého ostří. Místnost zmizela. Svět se zúžil na ostrý hrot oceli a zpoceného, monstrózního muže, který ji nade mnou držel.

Udělal ještě jeden krok. Sklopil dýku a zamířil mi na kůži.

Ticho prořízl ostrý, nevolnost vyvolávající zvuk.

Náčelník ztuhl. Jeho ochablou, oteklou tváří mihl naprostý zmatek. Stisk dýky povolil.

Náhle mu z hrdla vytryskl silný oblouk karmínové krve. Teplé, kovově páchnoucí kapky mi stříkly přímo přes obličej a na mou nahou hruď.

Otevřel ústa. Nevyšla z nich žádná slova. Z jeho zničeného hrdla uniklo jen mokré, dusivé zachrčení. Podlomila se mu kolena.

Zhroutil se na stranu. Dýka mu vyklouzla z bezvládných prstů a s rachotem dopadla na podlahová prkna. Jeho masivní tělo dopadlo na zem s těžkým žuchnutím, krev se pod jeho uříznutým krkem rychle a temně rozlévala do kaluže.

Ztuhla jsem. Hruď se mi za roubíkem zvedala. Má mysl se snažila zpracovat to brutální násilí; malou místnost naplnil měděný puch čerstvé krve.

Za místem, kde před chvílí stál Náčelník, se ze tmy vynořila stínová postava.

Úleva mě zaplavila jako přílivová vlna. Korunní princ Darius. Našel mě. Můj snoubenec mě přišel zachránit.

Muž vykročil vpřed, vymanil se z těžkých stínů a vešel do matného světla svíčky.

Vzhlédla jsem ke svému zachránci.

Krev mi zmrzla v žilách. Srdce se mi zastavilo v hrudi.

Nebyl to Darius.