Hazel

Zakousnu se do svého šunkovo-sýrového sendviče, jako by to byla příčina mých problémů. Každé kousnutí je prudké, agresivní, moje čelist pracuje přesčas.

"Uklidni se, Hazel," zamumlá Ronan a pohlédne na hodinky. "Do konce pauzy na oběd zbývá ještě spousta času."

Přikývnu, aniž bych vzhlédla, ale hluboko uvnitř to ve mně vře podrážděním. Říkám si, že nemám být naštvaná — ale jsem. Přišlo mi to