Hazel

„Předtím jsi říkala, že mě ráda vidíš, a proto jsi mě objala, že?“ zeptá se Ronan a líně se odrazí na houpačce.

Skousnu brčko a stále se vzpamatovávám z jeho pohledu – z toho ostrého naklonění hlavy, pak z toho rychlého, odmítavého gesta, kterým popohnal Monicu, než odešel.

Viděl mě, jak objímám Ronana.

V jakou reakci jsem vlastně doufala? Od někoho, komu jsem úplně ukradená.

Uf. Jsem unaven