Hazel

Autobus si to hučí po dálnici a po obou stranách se do nekonečna táhne poušť. Stále svírám svou tašku, nervy v žaludku se mi kroutí.

Pohlédnu dopředu. Monica, vždycky tak čiperná, se už uvelebila na sedadle vedle Doriana a rovná mu věci jako osobní sluha. Zářivě se na něj usměje, když zvedne zrak, a on jednou přikývne, skoro až nepřítomně, přesto mu zacukají rty, jako by se snažil něco potla