Hazel

Hlavu mám opřenou o okraj postele, ztěžklou vyčerpáním. Pravidelné pípání monitoru mě ukolébává někam na pomezí bdění a spánku.

Pak— cítím, jak se pohne, prsty mu slabě škubnou o prostěradlo.

Trhnu sebou do vzpřímené polohy, mrkáním vyháním spánek z očí, přesně včas, abych viděla, jak se mu zachvějí a otevřou víčka.

„Doriane…“ Můj hlas zní jako ulehčený povzdech, je roztřesený, téměř se láme