~Dorian~

"Haló." Její hlas se změní, zní zvláštně, jako by mluvila s někým cizím.

V mžiku se jí z tváře vytratí barva. Sleduji, jak se jí chvějí rty, zatímco poslouchá hlas na lince.

"Co se stalo?" naznačím rty a dávám si pozor, abych nepřetrhl to křehké vlákno, kterého se drží.

Střelí po mně pohledem—vyděšeným, křehkým—a pak se odtáhne a sklouzne ze mě. Ta náhlá prázdnota studí. Stáhne si sukni,