Hazel

Ronanovy paže se uvolní, jeho teplo slábne, když se odtáhne, a jeho hlas je jemný.

"Hazel. Upřímnou soustrast," řekne, jeho výraz je zjemněný něčím, co nedokážu pojmenovat. "Členové tvého týmu mě požádali, abych ti předal jejich kondolence. Chtěli tu být, ale... víš. Práce."

Vyloudím chabý úsměv, i když mám pocit, že mé rty jsou z kamene. "To je v pořádku. Děkuju, že jsi vůbec přijel až sem—