~Dorian~

Moje kroky na půl vteřiny zakolísají, když mi hlavou probleskne ta vzpomínka —

~Prosím, neopouštěj mě.

Ta slova se ozývají tak jasně, až mám pocit, že to nikdy nebyl jen sen.

Tep mi vyletí nahoru.

Řekl jsem to včera v noci nahlas?

Kurva.

Přinutím svou tvář zůstat nehybnou a přesunu pohled na Katerinu, která na ně září svým nacvičeným úsměvem.

Katerina se směje něčemu, co Ronan řekl, plynu