~Dorian~

Oči mám stále zavřené, ale už jsem plně při vědomí.

Slyším slábnoucí Katerinin hlas a klapání jejích podpatků o sterilní podlahu, jak s Beatrix opouštějí pokoj. Ve chvíli, kdy dveře zaklapnou, tiše vydechnu a konečně otevřu oči.

Posadím se, kapačka mě zatahá za ruku. Hlava mi třeští, tupě, ale dá se to snést.

Dveře se znovu otevřou.

Zatnu svaly, připravený zavřít oči a předstírat spánek —