Hazel

Zhluboka vydechnu a nervózně se zavrtím na židli. Dlaně mám vlhké, kolena se mi o sebe pod stolem otírají, jako bych tak dokázala skrýt to, jak se třesou.

Katerina se zvedne ze sedadla, podpatky jí lehce klapou o mramorovou podlahu. Jde přímo ke mně—půvabná, elegantní, děsivá—a položí mi své pěstěné ruce na ramena.

"Já to chápu," řekne jemně. "Dorian je pohledný. Je milý. Ale taky je to sukn