Hazel

Jeho dech se dotkne mé kůže dřív než jeho rty.

Cítím, jak zaváhá—zbývá mezi námi necelý centimetr—jeho teplo se vznáší u mých úst jako otázka, kterou se příliš bál položit. Hruď se mi zvedá a klesá v nepravidelném rytmu, vzduch mezi námi je příliš křehký na to, abychom ho narušili.

"Dýchej," zašeptal, téměř sám pro sebe.

A já poslechnu.

Pak se pohne pomalu, opatrně, jako by se učil, jak v to